Už několik desítek minut jsme s Jill seděli na skále, která nám poskytovala výhled na to nekonečné pole, její dům i cestu, kterou jsem přijel. Krom toho jsem měl možnost ještě vidět krásu lesů, které jsme prošli.

Než jsem se dostal k mému problému, stačil jsem se od Jill dozvědět spoustu věcí. O kouzelnickém světě věděla, stejně tak jako o Bradavicích, ale s bratrem se nevídala tak dlouho, až na většinu z těch věcí v podstatě zapomněla. Nicméně jsem díky tomu ale nemusel mít výčitky, že bych jí prozradil něco, do čeho nikdy nebyla zasvěcená. Stačila mi také říct, proč bydlela v té chatrči, která se sotva dala nazývat domem. Před třemi lety, v době kdy jsem ještě neměl ani složené OVCE, jejich rodinu napadli. Slyšel jsem tohle kdysi od Bena a věděl jsem, že jediný, koho zachránil, byla právě jeho sestra. Z toho důvodu Jill žila na samotě, aby se o ní nikdo nedozvěděl.

„Ale dost o mě," zarazila se najednou při svém vyprávění. Dokonce během něj vytáhla krabičku cigaret a já si mohl díky tomu zakouřit a sledovat tu krásu před sebou. Nemyslím tim Jill, ale přírodu, „pověz mi radši, jak to tedy bylo s tou tvojí Lily."

„Není moje," povzdechl jsem si. Bylo těžké tuhle tvrdou realitu vyslovit.

„Tady je," položil mi ruku na srdce a věnovala mi konejšivý úsměv.

„Vzala si Jamese. Řekla mu ano."

„Taky byla určitě možnost říct námitky, že jo?" pozvedla jedno obočí a potáhla z cigarety.

„Byla," odpověděl jsem s povzdechem, „ale to bych mu nemohl udělat."

„Milovat jí můžeš, ale říct to nechceš, chápu," přikyvovala důležitě, než se zastavila a zavrtěla hlavou. „Ne, vlastně to vůbec nechápu. Co je na tom těžkýho? Jak to vůbec cítí ona?"

Znovu se mi vkradl do mysli dopis od Lily, který jsem neměl odvahu otevřít. Z toho důvodu jsem nevěděl, co bych měl Jill odpovědět. Netušil jsem, co Lily přesně cítí a i to mě uvnitř ničilo.

„Miluje ho?" položila mi další otázku. Vzpomněl jsem si na slova Marlene.

„Myslím... já nevím. Možná miluje pořád mě."

Jill mi konejšivě položila ruku na rameno a pousmála se.

„Měl bys to zjistit, Siriusi. Vlastně nechápu, proč tu vůbec ztrácíš čas se mnou. Měl by ses teď hned sebrat, zvednout ten svůj hvězdnej zadek a jet za ní!" Zněla tak odhodlaně, že bych snad i věřil tomu, že by to na mém místě udělala. Kdyby byla čarodějka, ta nebelvírská odvaha by se v ní nezapřela. Ta odvaha, která mi poslední roky chyběla.

„Já..."

„Vy," podotkla důrazně. Chvíli jsem si ji zmateně prohlížel. „Siriusi. Já tě sice vůbec neznám, ale věřím, že seš báječná partie. A jestli je pravda, že tě ta tvoje Lily miluje, nikdy to nezjistíš naplno, pokud se nezvedneš a nevyrazíš za ní."

„Ale James," povzdechl jsem si.

„Tak Jamesovi najdi jinou holku. Lily přece není jediná na světě," zavrtěla hlavou, než složila ruku dolu.

„Pro nás možná jo."

„Tomu nevěřím. Na každýho někde čeká spřízněná duše. Na mě určitě taky někde čeká nějaký horkokrevný pako, který by se mnou zdolalo celej svět a ani trochu by mu nevadilo, že jsem tak trochu jiná," prohodila se smíchem a drcla do mě ramenem. Možná až tolik, že mi v hlavě najednou přeskočilo. Zbrkle jsem vyskočil na nohy a obdařil ji tím nejširším úsměvem.

„Horkokrevný pako!" zajásal jsem. Jill zůstala sedět na zemi a trochu zděšeně si mě prohlížela. „Já znám jednoho horkokrevnýho kluka. A rozhodně je to i pako." Natáhl jsem k ní ruku, abych jí pomohl vstát, zatímco ona se na mě dívala jako na přízrak.

„Teď se trochu bojím," skousla si ret a pro jistotu mě hned pustila, když už stála na nohou.

„Ne, ne! Vůbec se neboj, moje milá," ušklíbl jsem se na ni. „Představím tě totiž Jamesovi," vyhrkl jsem na ni spěšně a už jsem se otáčel na patě, abych se co nejdřív vrátil ke své motorce.

„Počkat, co?!"

„Pojď. Uvidíš, že toho nebudeš litovat," zapřísáhl jsem se.

V hlavě mi to totiž šrotovalo ostošest. Po cestě zpět jsem si všechno promyslel – představím Jill Jamesovi a počkám, jestli ho okouzlí svou hravou náturou. Lily by pochopitelně nežárlila, protože Jamese určitě nemiluje, jestliže mi Marlene říkala pravdu. A Marlene, ji jsem musel do svého plánu zasadit taky. Proto jsem všechno ještě přehodnotil a usoudil, že bude nejlepší Jill vzít k sobě a poslat Marlene sovu, aby se u mě zastavila.

Věděl jsem, že by pozvání nemohla odmítnout.

Došli jsme až k motorce, přičemž Jill trochu protestovala a neustále mlela o tom, že jsem šílený a mám hloupý nápady. Jenže já byl ve skutečnosti skrytý a nepochopený génius, ona o tom jenom ještě nevěděla.

Opřel jsem se o motorku a zadíval se na Jill, která se loudala a pořád mumlala nějaké své připomínky.

„Tak si pospěš, Jill. Nakonec za to budeš ráda," ujišťoval jsem ji.

„Hm," zavrčela a sáhla si po gumičce ve vlasech, kterou si z nich jedním pohybem stáhla. Tmavé vlasy jí padly na ramena, načež ke mně natáhla ruku s gumičkou.

„Co?"

„Vem si ji, nechci znovu žrát to tvoje háro," zašklebila se kysele. S tichým díky jsem gumičku přijal a vlasy si do ní rychle zamotal, abych ještě rychleji naskočil na motorku.

„Tak pospěš. Nejdřív tě seznámím s Marlene."

„Šlápni na to, čaroději," poplácala mě po rameni, když se pevně usadila. Svou větou odstartovala vlnu těch nejšílenějších událostí, jejichž následky mohly změnit naprosto všechno.

***

Měl jsem ve všem pravdu. Marlene dorazila jen půl hodiny po tom, co jsem jí poslal dopis. Mezitím jsem Jill nalil panáka ohnivé whisky a naučil ji, jak chutná kouzelnický alkohol. Jí tedy moc nejela, ale po druhém panáku dokonce řekla, že by to zvládla pít častěji, takže jsem byl vlastně potěšený. James měl totiž ohnivou rád a věřil bych, že právě Jill a pár panáků mi pomůžou k tomu, abych došel ke svému vysněnému cíli. Tedy k Lily.

Ani jsem si nelámal hlavu s dopisy, které jsem měl pohozené na posteli, kde Jill seděla. Nicméně ji ani nezajímaly, za to ten neotevřený ano. Všiml jsem si, jak na něj špendlila oči, ale když otevřela pusu, aby něco řekla, vyrušilo nás hlasité prásknutí.

Jill vyjekla a vyskočila na nohy, zatímco třeštila oči na zmatenou blondýnku.

Marlene si ji zaraženě prohlédla, než se teprve poté podívala na mě. Na rtech se jí začal rýsovat úšklebek.

„Takže trojka, jo?" skousla si ret, přičemž na mě vycenila horní zuby. Otráveně jsem protočil očima, ale úsměvu jsem se neubránil. To byla prostě Marlene – divočejší než já.

„Co to – jak to –"

„Pro Merlina, Blacku! Tys nám sem dovedl mudlovskou holku?" zeptala se, ale naštěstí zněla radostně. „Jako já jsem byla vždycky na kluky, ale tahle je celkem kus," pozvedla párkrát obočí, než jsem vstal a konečně ji zarazil. Chudák Jill si nás šokovaně prohlížela a nebyla schopná jediného slova.

„Ne, drahá Marlene, já ji přivedl pro Jamese," vysvětlil jsem krátce. Marlene se mezi obočím utvořila hluboká vráska, než jí to konečně došlo.

„Aha!"

„Aha, co?" ozvala se konečně i Jill.

„Takže ty chceš konečně udělat tu správnou věc!" prohodila Marlene s úsměvem, aniž by se podívala na Jill. Hned na to se začala svlékat ze slabého kabátu a hodila ho na postel. „Je mi z toho horko, tohle bude jízda," uchechtla se. „Takže máš v plánu Jamesovi podstrčit jí a Lily si urvat pro sebe, jo?" vyzvídala dál.

„Byl bych radši, kdybys nechala mluvit mě," uklidnil jsem ji a rukama gestikuloval, aby si raději sedla na postel. Všiml jsem si, jak nepatrně střelila pohledem k zadní části Jillina těla. „Pro Merlina. Jill, mohla by sis sednout? Marlene ti zírá dost okatě na zadek, a mně se to, nevím proč, líbí," zavrtěl jsem hlavou, abych tyhle myšlenky zahnal.

„Ale zase... buďme k sobě upřímní, Siriusi. Kdybys měl nás dvě, nevyhrál bys to?"

„Marlene," povzdechl jsem si.

„No, dobře," mávla nad tím rukou. „Neříkej to Peterovi," varovala mě ještě, než se Jill posadila vedle ní. „Jen tak mimochodem, já jsem Marlene," natáhla k ní spěšně ruku.

„Divná Marlene," zavrtěla Jill hlavou, ale hned její ruku stiskla a mně se díky tomu dost ulevilo. „Jill."

„Tak už jste se poznaly, paráda," tleskl jsem, abych si získal jejich pozornost. Obě se natočily směrem ke mně a tvářily se, že mi věnují dostatek pozornosti, abych mohl mluvit dál. „V první řadě se o tomhle nesmí nikdy dozvědět Remus," spustil jsem, ale Jill se vzápětí rozesmála.

„Čemu se směje?" zeptala se Marlene.

„To je hrozný jméno," zavrtěla Jill pobaveně hlavou. Obrátil jsem oči v sloup. Možná jsem si tímhle vykopal hrob, než vyšlapal cestu ke štěstí. K mému údivu se rozesmála i Marlene, takže jsem radši počkal, než se ty dvě dosmějí, abych jim mohl teda konečně říct, co jsem chtěl.

„Skončily jste?" ujistil jsem se, když Jill semkla rty a Marlene přestala rudnout v obličeji. Obě jednotně přikývly. „Za další potřebuju, abys to byla ty, Marlene, kdo Jill přivede mezi nás," mluvil jsem směrem k ní a sledoval, jak vážně přikyvovala. „O víkendu mám narozeniny, takže by se mohla objevit už tam. Nějak by Jamese okouzlila a –"

„Podstrčíme mu lektvar lásky," mrkla na mě spiklenecky, na což jsem zavrtěl hlavou.

„Ne, potřebujeme, aby to tak James vážně chtěl," zdůraznil jsem. Marlene našpulila rty a svěsila ramena. „Jill je hezká, je s ní sranda. Podle mě v tomhle problém nebude. Horší je to, že James Lily vážně miluje a nebude chtít udělat nic, co by Lily ranilo."

„V tom případě je to celkem zbytečný, ne?" pozvedla Jill obočí a pro jistotu se podívala i na Marlene, která na její slova zavrtěla hlavou.

„I James Potter má slabiny, neboj se nic," ujistila ji. Netušil jsem, o jakých slabinách mluvila, ale hádal jsem, že Marlene věděla mnohem víc, než já. „Vlastně mu stačí lichotit jen tak dlouho, dokud Lily nevypukne v žárlivou scénu a nepohádají se. Až se pohádají, James začne s těmi kecy, že Lily hrozně moc miluje, ale nakonec to určitě nebude tak horký. Jenže se musí stát něco, co mu Lily neodpustí."

„James se musí Jill minimálně dotknout," doplnil jsem ji. Marlene mým směrem přikývla, zatímco Jill se od ní odvracela a věnovala mi zaražený pohled.

„Jste trošku divný, ne? Co tohle nechat na mě?"

„Myslíš, že to dokážeš?" zeptal jsem se se znatelnou nedůvěrou v hlase. Jill si hlasitě odfrkla a založila ruce na hrudníku.

„Stačilo mi pár vět, abych tě donutilo bojovat o svojí vyvolenou. Vážně se na to ptáš?" pozvedla hravě jedno obočí. „Dej mi měsíc a Potter vám nebude stát v cestě," ujistila mě ještě rázně. Marlene mi věnovala znamenitý výraz.

„Někdy je lepší nechat pracovat nás holky," dodala ještě, než se zapřela a začala zvedat. „Lily si beztak celé roky hledala záminku, kvůli který by se s Potterem rozešla. Takže my jí tu záminku dáme a spustíme tím akci: Zničme Jily!"

„Co je sakra Jily?!" Chuděrka Jill si vjela frustrovaně rukama do vlasů. Marlene jí položila ruku na koleno a věnovala jí široký úsměv.

„Tak říkám Jamesovi s Lily. Ale já stejně vždycky víc podporovala Sily," pokrčila rameny, aniž by si uvědomila, jak velký zmatek s tím musela v hlavě tmavovlásky způsobit. K mému údivu však Jill jenom chápavě přikývla a zhluboka se nadechla.

„Takže zničíme Jily," řekla s výdechem. Marlene se na ni významně usmála a přikývla.

„Tak se mi líbíš."