Černý Panter procházel svižným krokem chodbami hradu.
Věděl, že nemusí spěchat, poněvadž tentokrát mu ta stará rašple a její kolegové neutečou.

Jak se blížil k hradní bráně, všiml si, že před dveřmi do Velké síně je nějaký rozruch.
A byl by si toho nevšímal, protože se nechtěl příliš zdržet, kdyby nezahlédl dva ze svých mužů, kterak se snaží krotit ženu ozdobenou fůrou korálků.
Okolo postávaly desítky studentů snad všech kolejí.

Nakonec se tedy přece jen zastavil a neviděn u jednoho ze sloupů vše sledoval.

„Říkám vám, že to vím! Pohlédla jsem do své křišťálové koule a znám totožnost Černého Pantera.“