Bylo těsně nad ránem, když se plavovlasý mladík vzbudil z dlouhého bezesného spánku. Nejprve se jen několikrát zachrul a přetočil se na bok, přepokládaje, že se spokojeně zachumlá do měkké peřinky a bude spát dál, avšak v momentě, kdy rukou narazil na jakýsi zvláštní, cizí objekt, který tam rozhodně neměl co dělat, již plně vzbuzený překvapeně otevřel modré hloubky a několikrát vedle sebe zamrkal. Díky prvním slabým slunečním paprskům prosvítajícím skrze nezatažené okna moc dobře viděl siluetu černovlasého, statného muže s uvolněnou tváří ležícího vedle něj. Trvalo sotva setinu sekundy, než si Naruto konečně vzpomněl na události včerejšího večera a noci a během jednoho úderu srdce zrudnul na úroveň té nejpálivější chilli papričky na světě.

,K-kurva,' vydechl v duchu, ještě několik okamžiků sledoval jeho klidnou, pohlednou tvář, aristokratické rysy a úzké, ale měkké rty, než tiše studem zafňukal a prsty si vjel do vlasů, ,Co jsem pro Jashina udělal, ttebayo?! Já... já jsem se s ním fakt vychrápal! Na férovku jsem se nechal opíchat chlápkem, kterýho znám sotva tři dny! Jak se to kurva stalo?!'

Uzumaki měl sto chutí nahlas zaúpět, nebo si začít rvát všechny vlasy z hlavy, ale nemohl riskovat, že svého milence vzbudí. To by se už asi vážně propadl hanbou. Jako kdyby nestačilo, že se budou muset potkat ráno. A to se samou trapností dozajista vypaří z povrchu zemského.

,Na co jsem myslel, ttebayo?!' vynadal si v duchu, načež se mu z hrdla vydralo tiché, polohysterické uchechtnutí, ,nemyslel. Všechna krev se mi totiž přelila do péra. Ach, bože, tohle se může stát jenom mě!'

Před očima se mu rázem začaly objevovat další vzpomínky na minulý večer. Na to, jak ho Madara svými slovy před spaním neuvěřitelně provokoval a jak se mu postavil. Jak se odmítal podřídit svým touhám, faktu, že ho tolik přitahuje naprosto cizí a o tolik starší osoba, ale jak to nakonec nevydržel a zašel za ním pod záminkou, že si potřebuje vzít zpět nabíječku. Jak se na sebe v podstatě vrhli, otírali se o tělo toho druhého, jak ho Madara dokonale kouřil a prstil. A pak jak ho pořádně opíchal a nutil ho řvát slastí jako když ho na nože berou.

Ty vzpomínky způsobily dvě odlišné reakce, a sice že mu znovu vzrušeně zacukalo v rozkroku a že měl najednou neuvěřitelnou chuť prostě umřít studem. Během jejich šukání (protože jinak se tomu vážně říkat nedalo), se úplně přestal kontrolovat a sténal, vzdychal a hekal, aniž by se jakkoliv krotil. A to jenom proto, že mu to Uchiha nařídil, protože ho jeho zvukové projevy patrně neskutečně rajcovaly. Jen z toho jednoho jediného důvodu řval jako nestoudná, špinavá coura, až ho museli slyšet snad až v Travnaté.

,Jashine, naši to rozhodně nemohli přeslechnout!' došlo mu šokovaně, až musel černé panenky v modrých tůní vyvalit do potemnělého pokoje a s chvěním po celém těle složil hlavu do dlaní, ,chci umřít, ttebayo... to je tak... tak strašně trapný!'

Ještě několik dalších minut se tiše litoval v posteli, než se nakonec pokusil se sebrat a uklidnit se. Silně stiskl ruce v pěst a znovu se podíval na Madaru, nepřestávaje žasnout nad tím, jak je ten chlap naprosto dokonalý. Tak nějak mu bylo jasné, že v Konoze či v jiných městech mu museli padat k nohám úplně všichni, jak muži, tak ženy, a žadonit o jeho pozornost. A on ji získal, aniž by se snad musel nějak snažit, nebo aniž by o ni vůbec stál. Tmavovlasý se mu v podstatě vnutil, zkoušel jej a sváděl a nakonec se mu dařilo tak dobře, až mu podlehl. Věděl, že by se měl nejspíš cítit dotčeně a začít vyšilovat ještě víc, ale když si odmyslel, že je mohli jeho rodiče slyšet, tak... tak to vlastně nebylo tak strašné...

Byl to sice naprosto příšernej úlet, ale toho chlápka stejně pak už nejspíš nikdy neuvidí. Jednalo se jenom o krátké "vyhození si z kopejtka", několikadenní úlet završený sexem. Naprosto fenomenálním sexem, během něhož byl z každého jeho doteku tak vyřízený, že se zvládnul jenom nechat prznit jako šukací panenka a sám se téměř neprojevil, jen bral všechno, co mu bylo nabízeno. Na okamžik zalitoval toho, že mu nemohl ukázat, co v něm vlastně je, ale nakonec jen na moment zavřel oči, vysoukal se z postele a o pár vteřin později již hledal potmě své pyžamo.

Stále tu byla možnost, že je Minato s Kushinou neslyšeli. Minimálně, pokud se před spaním zkouřili, vzali si rohypnol a zapili ho flaškou vodky. Něco mu ale říkalo, že ječel slastí tak strašně moc, že by to probralo i mrtvoly na hřbitově. Rozhodl se tedy pomalu vycouvat ze svého pokoje, nechat staršího muže dál poklidně oddechovat a přesídlit zpátky na gauč, kde měl po dobu jeho návštěvy spát. Zatímco za sebou potichu zavíral dveře a pak se pokusil co nejtišeji sejít schody do přízemí a ulehnout na pohovku, jedna jeho maličká částečka vroucně doufala, že jeho rodiče přece jen celou dobu jejich dostaveníčka spali hlubokým spánkem.

***

Víc se snad mýlit nemohl.

Ne, že by snad Kushina s Minatem něco řekli, vynadali mu, ztropili scénu nebo se jakkoliv jinak snažili byť jen slůvkem zmínit, že by v noci byly svědky nějakých podivných hlasitých a zejména hekavých zvuků, to ne. Naopak si zcela zachovávali vlastní důstojnost a předstírali, že se vůbec nic nestalo, za což byl blondýnek popravdě vážně rád. Stačilo mu ale vidět, jak se ti dva tváří naprosto nepřirozeně a strojeně a všimnout si jejich bledé pokožky a tmavých kruhů pod očima, aby si dal jedna a dvě dohromady. Ani jeden z nich se za celou noc patrně nevyspal a on sám nemohl jinak, než se krčit pod jejich podezřívavými pohledy a během snídaně raději upírat vlastní unavený pohled do talíře, nimrat se v míchaných vajíčkách a raději se na židli moc nevrtět. Zadek ho pálil jak čert i přesto, že mu ho Madara předešlou noc těsně předtím, než ho ošukal svým obřím ptákem, pořádně promazal.

Stačilo si na to jenom vzpomenout, aby mu kus vajec téměř zaskočil a měl co dělat, aby se okamžitě nezačal dusit.

Korunu tomu všemu nasadil právě Uchiha, který jen o pár minut později dorazil na snídani a se zavrněním "dobré ráno" lehkým úsměvem na rtech se posadil na lavici u okna, jen kousek vedle něj, a spolu s ním se pustil do jídla. Naruto se nedokázal přimět, aby se na něj podíval a místo toho dál zarýval pohled do svého jídla, které však najednou začal hltat o poznání rychleji. Nepřál si nic jiného, než se rychle najíst a vypadnout z jídelny, kde atmosféra houstla každou uplynulou vteřinu. Rozhodně nehodlal být svědkem toho, jestli a hlavně kdy rodičům vytečou nervy. A už dále nehodlal být v blízkosti toho chlapa, z jehož dokonale mužné vůně a pod náporem vzpomínek zase začal tvrdnout jak puberťák. Už jen představa toho, že by kdykoliv mohl pod stolem natáhnout ruku k jeho tělu, aby se mu zlehka prsty otřel o stehno, než by pokračoval stále výš a výš k jeho penisu, který by stisknul stejně šikovně a pevně jako včera, mu měnila nohy do želatinózní konzistence. Vůbec si nedokázal představit, jak by zareagoval, kdyby zvednul zrak a střetl se s jeho temným vědoucím pohledem. Patrně by se neudržel a nahlas by zasténal. Už byl zase pekelně nadrženej.

Kurva.

Zpoza dlouhých světlých řas na okamžik pohlédnul na rodiče a jakmile uviděl, jak se tváří, raději znovu sklopil zrak. Minato v ruce držel opečenou bagetku a přes dřevěný stůl hleděl na Madaru tak rozzuřeně, jako kdyby se na něj chystal každou chvíli vyštěknout, co si to dovoluje píchat mu syna. Kushina raději stejně jako on zírala do talíře, ale tlustá žíla, jenž ji vyvstala na čele, prozrazovala, že se musí vážně hodně držet, aby vzteky nevylítla, nechytila jejich hosta za flígr a nevyrazila ho ze dveří. Naruta napadlo, že ten pohled by byl jistě k nezaplacení, ale že on by byl další, kdo by to od ní schytal. Na malý, sotva kratičký moment mu projela hlavou myšlenka, co jeho rodičům vlastně tak strašně vadilo. Šlo o to, že využil jejich dobré pohostinnosti a spustil se s jejich synem, jehož vůbec neznal, svedl ho a donutil ho hlasitě sténat tak, až to slyšel celý dům? Nebo snad o to, že byl o tolik starší, že by mohl být jeho otec? Pokud si v budoucnu najde staršího přítele, bude to těm dvěma taky vadit? Nebo byli naštvaní jen proto, že se jednalo právě o Madaru?

Naruto si nakonec si jen povzdechl, zavrtěl hlavou, levou ruku si položil na stehno a silně se štípnul, aby vyhnal z hlavy všechny ty otravné myšlenky, teorie a zejména vzpomínky na včerejší naprosto bezkonkurenční noc. Navíc, když se na něj starší muž od příchodu ani jednou nepodíval, neušklíbl se, nebo dal nějak jinak kromě klasického pozdravu na dobré ráno najevo, že si je vědom jeho přítomnosti. Ne, že by mu to zas tak moc vadilo. Možná to dělal proto, aby při pohledu na hostitele nepřeléval ještě víc benzínu do ohně. Možná proto, že v noci dostal to, o co mu celou tu dobu šlo a když konečně zasunul, neměl žádný důvod na něj jakkoliv reagovat. Nevěděl. A vlastně mu to bylo jedno. Černovlasý stejně brzy odjede zpět do velkoměsta a to, co se tu v noci stalo, zůstane jen pouhou vzpomínkou. Nemělo cenu se utápět v pochmurných myšlenkách a uvažovat nad něčím, co nemělo smysl. Měl by si z toho vzít jen to dobré - podařilo se mu načerpat nové zkušenosti a získal nové zážitky a vzpomínky, na které jistě bude v budoucích letech rád s úsměvem vzpomínat.

,Žijeme jenom jednou, ttebayo,' prohnalo se mu hlavou, ,tak proč si ten život neužívat plnými doušky?'

Veškerá nervozita, strach a stud z něj rázem opadly a poprvé za ten den se jemně pousmál.

***

"Chtěl bych vám poděkovat... za všechno," protnul ticho o dobrou hodinu a půl později Madara, když konečně všichni společně vyšli před dům, kde na něj již dobrých pět minut čekalo velké černé auto, které jej mělo odvézt zpátky do Konohy, postavil se k němu zády černýma očima probodnul všechny tři pohledem. "V životě bych neřekl, že se ještě někde najde někdo, kdo by byl schopný pomoct naprostému cizinci v nesnázích. A i když to, co tu provádíte, není zrovna můj šálek kávy, pevně věřím v to, že se vám i nadále bude dařit dobře."

Jeho malé dobrodružství bylo u konce a už se nemohl dočkat, až konečně dorazí domů, dá si pořádně horkou vanu s hromadou pěny a s bublinkami, na okraj vany si položí sklenku červeného vína a bude relaxovat. A možná, ale opravdu jen možná, si domů pozve někoho z chlapců, aby ukojil své neutuchající touhy. Jen na malý okamžik pohlédnul na pohledného blondýnka a v hloubi duše se pobaveně ušklíbnul. Ne, že by se tak v noci nestalo. Ještě pořád si vybavoval jaké to bylo dostat to, po čem toužil, nadšeně přirážet do toho mladého horkého těla, které se mu tak poddajně nabízelo. A možná, že právě to byl ten důvod, proč měl chuť prošukat několik dalších dní. Ten mladý hřebeček ho tak nastartoval, že pokud by tu zůstal ještě o vteřinu déle, Naruto by měl v dalších dnech patrně hodně velký problém s chůzí, jak usilovně a vášnivě by si ho vzal, znovu a znovu, dokud by ze sebe nevypumpoval i ty poslední zbytky semene. Madara si nemohl pomoct. Najednou měl pocit, jako kdyby mu bylo zase osmnáct.

"T-to nestálo za řeč," vyrušil ho z perverzních myšlenek plavovlasý pán domu a trochu neochotně jeho směrem natáhnul ruku, jako kdyby se nemohl dočkat, až odtud odjede a nikdy se nevrátí, "rádi jsme vás poznali."

Uchiha se na něj usmál svým typickým, šarmantním úšklebkem a jeho dlaň na rozloučenou pevně stiskl.

"Bylo mi potěšením," zavrněl jenom.

Pak se přesunul těsně vedle něj, aby se stejným způsobem rozloučil s rusovlasou ženou, jíž neopomněl galantně políbit na hřbet dlaně, díky čemuž se Kushina lehce zarděla, a když se konečně přesunul k nejmladšímu členu rodiny, nasadil ve tváři svůj typický, nicneříkající kamenný výraz, za nímž úspěšně skryl všechny svoje emoce a touhy a zcela formálně mu pevně stiskl dlaň.

"Rád jsem tě poznal, Naruto," řekl pevným, strohým hlasem.

"Já tebe t-taky," vykoktal jen lehce blondýnek, jemuž se při tom drobném doteku opět vracely vzpomínky na předešlý večer.

Avšak dřív, než se mu toho stačilo vybavit dost natolik, aby se mu tady přede všemi postavil, jej Madara pustil a levačkou zašmátral v kapse od saka. Po několika sekundách vytáhl malou úhlednou kartičku a nonšalantně mu ji podal.

"Tady je moje vizitka," pověděl a zpříma se zadíval na jeho lehce se červenající rozkošné tváře, "moje nabídka stále platí, Naruto."

"N-nemyslím si, že-"

Madara se ušklíbnul.

"Jen si to nech projít hlavou, ano? Třeba časem zjistíš, že to není zas až tak špatný nápad. Pokud se tak stane, určitě se mi ozvi," řekl jen a lehce na něj mrknul.

Pak ještě naposledy přejel pohledem jeho vykuleně se tvářící rodiče, zlehka na ně kývnul a konečně se otočil k odchodu.

Když po několika málo okamžicích konečně vyjížděli z pozemku farmy, Uchiha, loktem opřený o dveře spolujezdce a hřbetem dlaně podpírající si bradu, bedlivě sledoval, jak mladší muž ještě stále zírá na vizitku, jíž svíral v hubených dlouhých prstech, jako kdyby se nemohl rozhodnout, co přesně s ní má dělat, zda ji vyhodit, nebo si ponechat. Zlatovlásek sice mohl nakrásně tvrdit, že o jeho nabídku nemá zájem, ale on tomu i tak zcela nevěřil a naopak si byl téměř jistý, že jednoho dne, ať to bude za týden, měsíc či půl roku, se mu tohle zdánlivě nevinné štěňátko přece jen ozve a na jeho nabídku mu kývne, ostatně jako každý, kdo mu přišel do cesty.

Nikdo mu nedokázal odolat. Nikdy. A možná, že proto si byl sám sebou vždy tolik jistý.

Protože nabízel šanci, co se neodmítá.

Po téměř měsíci tu máme poslední kapitolku. Skoro celou jsem ji měla hotovou už dávno, ale prostě jsem se nemohla ukecat k tomu, abych ji dokončila a vydala a popravdě se docela divím, že se mi to tak nějak konečně podařilo.

Co dál víc říct? Moc děkuji všem, kteří povídku četli a kteří si na ní i přes delší pauzu počkali až do samotného konce. Také moc děkuji za každé přečtení, hvězdičku a komentář, děláte mi opravdu velikou radost. A samozřejmě bych znovu chtěla poděkovat Delian311 za vymyšlení dokonalého názvu :3

Na závěr bych jen ráda řekla, že už od chvíle, co jsem začala psát tento krátký příběh mě samozřejmě napadlo pokračování. Jaké by to bylo, kdyby se Naruto nakonec Madarovi ozval třeba za rok? Jak by se jejich vztah vyvíjel, kdyby na nabídku kývnul a začal pracovat v modelingové agentuře? Co by na to řekli jeho rodiče? A jak by se to líbilo Madarovu asistentovi Kimimarovi, který mu velice rád zahřívá postel? Všechny tyhle myšlenky se mi honí hlavou už opravdu dlouho a hrozně ráda bych je časem, až zase budu mít pořádnou chuť na čtení, zpracovala. No, tak uvidíme, zda se k tomu vůbec někdy odhodlám, nebo ne :3

Každopádně vám všem moc děkuji za pozornost :3

Vaše Majo