Natasha věnovala Betty už jen poslední pohled. Potom se sklonila a na krku jí nahmatala pravidelný puls. Přikývla si pro sebe a napřímila se. Nechtěla ji zabít, dnes ne. Ne, když tu byl Bruce, a tak blízko. Pokud Betty nevezme její varování dostatečně vážně a o něco se v dohledné době pokusí, tentokrát už jí Natasha nemohla zaručit, že ji ušetří. A zvlášť ne, pokud tam nebude Bruce. Jen kvůli němu, při tom pomyšlení, co by na tohle všechno asi řekl, udržela svou krvežíznivost a touhu po pomstě na uzdě. Jen díky němu ještě měla jakousi kontrolu nad Black Widow, která už spala příliš dlouho.

Rudovláska dlouze vydechla a pohlédla na hodinky. Betty tvrdila, že Bruce bude mimo přibližně dvě až tři hodiny. Ještě zbýval nějaký čas, a ten Nat nehodlala promarnit. Navíc bylo jen otázkou času, než se zde objeví Tony a snad i Steve, na nějž se obrátila s prosbou o pomoc. Nebude na škodu to tu prozkoumat, dokud o její přítomnosti ještě nikdo nemá ani tušení. Třeba objeví něco zajímavého, co se jim později bude hodit, a nebo se jí také podaří najít uneseného Petera. Bylo jí jasné, že až se objeví Tones, vzteky to tu obrátí vzhůru nohama, jen aby svého syna našel, a tím na ně samozřejmě upoutá nežádoucí pozornost. Pak už bude na průzkum pozdě. Pak už budou hrát jen o vteřiny, aby odsud dostali Petera i Bruce, o nějž se Natasha bála, aby v něm strach, nejistota a neznámé prostředí přece jenom neprobudily rozzuřeného Hulka...

Vrhla na svého přítele rychlý pohled, aby se ujistila, že je v pořádku. Spal, pravidelně oddechoval a ležel schoulený do klubíčka. Natashiny rty se zvlnily v něžném úsměvu, ale pak potřásla hlavou a ještě se sklonila k Betty, z jejíž kapes vytáhla svazek klíčů a kartičku na otevírání dveří. To se bude hodit. Potom překročila její nehybné tělo a potichu se vydala z místnosti ven.

Na chodbách panovalo až nepřirozené ticho, jež narušovalo jen tiché hučení stropního osvětlení. Natasha se rozhlédla na všechny strany. Nikde nikdo. Všichni byli zřejmě v laboratořích a pracovali na výzkumech. Laboratorní krysy. Musela se ušklíbnout. Neměli ani ponětí o tom, že jim v budově běhá někdo cizí a někdo hodně, hodně nebezpečný.

Rozvážným krokem se vydala vpřed a pozorně nahlížela do dveří, zda tam neuvidí Petera, nebo snad někoho jiného, někoho pošetilého, kdo by se jí pokusil zmařit plány. Rukou sjela k opasku a nahmatala pouzdro a v něm pistoli. Jen pro ujištění. Věděla, že nechávat za sebou mrtvoly není úplně nejvhodnější způsob, ale pokud snad nebude zbytí...

Jenže všude bylo prázdno a to Natashu znervózňovalo. Přece jen, tohle byly Rossovy laboratoře. Předpokládala, že tu bude mít spoustu vědců, že tu bude ruch a živo, jak jen v laboratoři může být. Ale nikde nikdo a jí se to přestávalo líbit. Že by tohle všechno nakonec byla nějaká past? Že by o ní přece jenom věděli? A teď jen sledovali její počínání, aby mohli v nestřeženém okamžiku zaútočit, jakmile udělá nějaký přešlap, nějakou chybu? Natasha měla v pozoru všechny smysly a neustále se rozhlížela kolem. Zabočila za roh - a trhla sebou, když spatřila v louži krve ležícího muže opřeného o stěnu. Paže měl svěšené podél těla, dlaně otočené vzhůru, opřen byl v poněkud nepřirozené poloze. Natasha jedním plynulým pohybem vytáhla svou pistoli, zacvakla zásobník a namířila jí před sebe, pro jistotu, že by se tu vrah ještě někde skrýval a nebál by se zaútočit ještě jednou. A Nat byla přesvědčená o tom, že by se nebál.

Pomalými kroky přistupovala blíže k hnědovlasému muži a ostřížím zrakem zkoumala tmavou chodbu před sebou. Byla neosvětlená schválně? Skrýval se v jejím stínu snad vrah onoho muže? Nebo odsud utekl, nechal na tomto místě zhasnout světla, aby snad někoho nenapadlo sem jít, a on by se mohl po nějaké době vrátit a mrtvolu odsud odtáhnout, zahladit stopy?

Když se Natasha dostala k muži dostatečně blízko, pomalu si klekla do podřepu a naslouchala okolním zvukům. Slyšela jen svůj vlastní dech. Pokud v temnotě někdo číhal, měl vhodnou příležitost k tomu, aby se na ni vrhnul a jednou dobře mířenou ranou ji zabil. Natasha nechtěla polevit v ostražitosti, ale nezbývalo jí nic jiného než doufat, že tam skutečně nikdo není a její smysly nelžou. Pomalu přesunula pohled na ležícího muže. Volnou rukou jej chytila za bradu a natočila jeho tvář na světlo. Ze rtů jí unikl překvapivý výdech.

„Tak jsi přece jenom nebyl mrtvý," zamumlala si pro sebe, když v něm poznala Quentina Becka, a očima rychle přejela po výjevu před sebou. Na hrudi měl velkou tmavě rudou skvrnu. Střelná rána. Teplo z těla už dávno vyprchalo. Musel tu ležet už několik hodin. „Boží mlýny melou pomalu... samozřejmě, že jsi byl do všeho zapletený i ty. Jen by mě zajímalo, kdo tě má na svědomí. Můžeme jen doufat, že tu ještě někde nečíhá Mary," zavrčela si pro sebe a rychle mu prohledala kapsy, zda v nich nenajde něco, co by se jí mohlo hodit, nějaké plány, útržky papírů s důležitými informacemi... nic. Našla jen jeho telefon. Pečlivě si jej zastrčila do kapsy, zvedla se a bez dalšího pohledu se vydala zpátky. 

Bylo jí jasné, že epicentrem veškerého dění bude Rossova kancelář. Tam budou určitě uzamčeny ty nejdůležitější plány a výzkumy. Tam by totiž byly v bezpečí, skryté a nepřístupné ostatním vědcům, kteří by se snad chtěli dozvědět něco o věcech, do kterým jim nic není. Ano, Natasha snad už předtím podvědomě tušila, že do Rossovy kanceláře se bude muset dostat stůj co stůj. Tam totiž bylo všechno, tím si byla jistá. Určitě tam bude mít všechny ty chytré hračičky, kamery a všechno další potřebné ke sledování svého personálu a toho, zda se nedějí nějaké nepokoje. Nejspíš měla štěstí a Ross tu právě nebyl. Možná to dneska předal do rukou Elizabeth, aby jej zastoupila. Ale jelikož ta je teď uzamčená v místnosti spolu s Brucem, Rossova kancelář bude jistě prázdná. Nat si tím byla jistá na devadesát devět procent, protože pokud Ross měl dohled nad vším, co se v jeho laboratořích děje, - a ona nepochybovala o tom, že má - tak by už za ní dávno vyslal své vojáky, aby ji zneškodnili. Ale ona se zde pohybovala už takovou dobu a nikde ani živáčka.

Najít Rossovu kancelář jí nakonec netrvalo dlouho. Vytáhla bílou kartičku, kterou ukradla Betty, a chystala se s její pomocí otevřít dveře, když si všimla, že jsou na malou škvírku pootevřené. Se zatajeným dechem a s pistolí v jedné ruce dveře otevřela dokořán a napřáhla ruku s pistolí. Nikde nikdo. Natasha bedlivým pohledem přejela celou místnost. A pak jí pohled utkvěl na ležícím muži.

Na další mrtvole.