Tato část se tématem poměrně blíží k té minulé, avšak v jednom směru zabíhá víc do hloubky.

Už jsme si probrali autory, kteří si myslí, že sežrali všechnu moudrost, ale jejich rady jsou na dvě věci, z nichž ani jedna nestojí za zmínku.

Dneska bych se ráda zaměřila na autory, kteří sice sem tam ví, co vytknout, ale mnohdy nevědí komu a jak. Víte, ono je děsně lehký zkritizovat špatnej příběh, opravdový umění je zkritizovat ten dobrej. Na nekvalitních dílech můžete ukázat v podstatě na cokoliv a začít to rozebírat, můžete se chytnout tolika věcí, že by vaše recenze či komentář mohly vydat na celou knihu.

Klidně se přiznám, nejraději čtu recenze právě na příběhy, které buď znám, anebo jsou fakt špatný. Zkrátka a dobře právě z důvodu, že se v recenzi probírá víc chyb, víc bodů a nepřesností, a není to tak jednolité.

I tak se mi ale nelíbí, když si někdo vybírá účelově jen špatný příběhy a píše recenze jen jim. Ne, že by mě to vyloženě štvalo, ale je to něco, co dokáže napsat každý poleno a nepotřebuje k tomu ani extra moc znalostí. Samo o sobě to není taková hrůza, jenže když už někdo píše kritiku (ať už formou recenzí anebo formou komentářů) na hodně špatné příběhy, zpravidla zapomíná na zásady slušnýho chování, který bez ostychu nahradí jízlivostí a kousavými poznámkami.

Samozřejmě každý má svůj styl vyjadřování, já tuhle kecací knížku taky nepíšu zrovna nejmileji, ale dotýká se všeobecných témat, ne konkrétních lidí.

Přijde mi docela ubohý psát ponižující kritiku jen ke špatným příběhům, už jen proto, že je to děsně snadnej cíl. Doslova každej, kdo dokáže dát dohromady jednu souvislou větu, by dokázal k takovýmu příběhu vypsat výtky, není to žádný umění, který by "kritikům" dovolovalo se chovat tímhle způsobem.

Chápu, že je otravný vidět jednu a tu samou chybu u dvaceti příběhů, ale opět se vracíme k tomu, co jsme si už probrali v předchozích částech: nemáš žádnou povinnost psát názory, recenze, cokoliv, pokud tě to štve, vykašli se na to. K tomu přidám pouze dnešní: komu myslíš, že tvůj kousavej názor pomůže víc? Začátečníkovi, kterej ještě nemá zmáklý ani vyjmenovaný slova, anebo zaběhlýmu autorovi, kterej už ledacos zkousne?

Tím nechci tvrdit, že bychom zkušenějším autorům měli psát kousavý komentáře, ideální by to bylo bez nich, ale zdá se mi, že někteří samozvaní kritici to už ani nedokážou jinak.

Taky si myslím, že dokud někdo kritizuje jen špatný díla, nemůže si přímo říkat kritik. Jak už jsem říkala, tohle dokáže každý. Je to jako kdyby tito kritici byli středoškoláci (klidně i ohledně vzdělání týkající se češtiny, ať ten příklad není tak plochej). Na lidi ze základky si troufnou, ale na vysokoškoláky jsou krátký. A vysokoškoláci tě mezi sebe nevezmou, když ses zatím zmohl jen na prvňáčky.

Je to debilní příklad, ale lepší mě už asi nenapadne. Snad je srozumitelný, co jsem touto částí chtěla říct. Zkrátka a jednoduše: snadný cíle z tebe hvězdu neudělaj. Kdokoliv by jich mohl mít nasbíraných stejně jako ty, jedinej důvod, proč tomu tak není je fakt, že se lidem nechce. Žádnýho svýho skrytýho talentu se tedy bát nemusíš.