Peter seděl u stolu v dílně a cpal se obloženým sendvičem a volnou rukou si poklepával o stehno do rytmu skladeb AC/DC. Hudbu měl puštěnou tak nahlas, že ani nezaznamenal, že do dílny vstoupil jeho pobavený táta, a teprve když Friday na jeho žádost ztlumila hudbu, všiml si ho a málem se zadusil kouskem sendviče. ,,Ruší - vás - to?" zeptal se mezi kašlem.

Tony prošel kolem něj a plácl ho do zad. Peter zdvihl palec a napil se vody. ,,Vůbec ne. I kdyby to bylo až moc nahlas, máš dobrej vkus," mrkl na něj a přitáhl si židli k němu. Na stůl položil dvě krabičky s jídlem. ,,Napadlo mě, že bychom si dali společnej oběd, ale tys mě přeběhl."

Zazubil se. ,,Jsem ve vývinu, musím přece hodně jíst. A navíc jsem superhrdina."

Jeho táta se zasmál. ,,To máš pravdu. Bože, pamatuju si, jako by to včera, když jsi získal svoje schopnosti. Raboval jsi nám ledničku. Prorazil díru ve zdi ve svém pokoji obyčejným tenisákem!"

,,Nebo jak jsem chodil v obýváku po stropě," připomněl mu, protože zpětně jim oběma ta historka připadala vážně zábavná.

,,Tak na to nikdy nezapomenu," uchechtl se Tony. ,,Myslel jsem, že Pepper zešílí a já z tebe dostanu infarkt. To je hrozný," postěžoval si náhle a otevřel si svoji krabičku, ,,už spolu vůbec nic nepodnikáme."

,,No jo," zamumlal Peter a se zájmem se díval na jeho porci smažených nudlí, ,,máte s mámou před svatbou a svět ještě není v plamenech."

,,Tak o tom vůbec nevtipkuj," varoval ho Tony a nabral si první sousto. ,,Neměl jsem na mysli trávení společnýho času v našich oblecích, byť přiznávám, že na začátku to bylo docela fajn. Ale chybí mi tohle naše sezení v dílně, filmový večery, společný večeře... a tak," dodal neurčitě. Přece jenom, na vylévání citů moc nebyl, a zvlášť před svým synem.

,,To jo, ale já to chápu," ujistil ho Peter. ,,Vím, že toho teď máte dost. Já jsem... když jsme se vrátili z tý laboratoře... byl jsem radši sám. Bylo to jednodušší," přiznal mu. ,,Ale taky mi to chybí. Ale věřím, že až budete pan a paní Starkovi, tak se to zase vrátí do normálu," zazubil se.

Tony se natáhl a pevně mu stiskl rameno. Usmál se na něj. ,,Jseš skvělej kluk, Petere. Když se rozdávaly děti, tak my jsme dostali to nejlepší ze všech."

,,Přestaň, tati, nebo mě rozbrečíš," zamumlal Peter dojatě. ,,Takže, máš už nervy z toho, že budeš mít manželku?" změnil rychle téma.

,,Co s tím všichni máte? Jsi jako máma," zasmál se Tony. ,,Nemám nervy. Vždyť, skoro všechno zůstane při starým, ne? Budeme manželé, ale na našem vztahu to nic nezmění. Tak, teď jsi na řadě ty. Co nového s Michelle?" vrátil mu to.

Peterovi se na tváři objevil široký úsměv. Od usmíření s Michelle uplynul už nějaký čas a on pocítil, jak moc se mu ulevilo a jak se mu život zase ulehčil. Najednou přestal vidět všechno tak černě, byl zase ten veselý Peter, dělal i jiné věci, než jen seděl ve svém pokoji, a samozřejmě taky pravidelně navštěvoval Avengers. ,,No, je to skvělý. Klape nám to. Jo, myslím, že je zase všechno v pohodě," pokýval nadšeně hlavou. Zprvu bylo pár dní mezi nimi trochu rozpačitých, ale pak se to zase vrátilo do starých kolejí. A Peter za to byl neskutečně rád. Musel si ale připomínat, že se na Michellin problém musí dívat z jejího pohledu, ne ze svého. Kdyby on měl problém s rodiči, asi by pro něj nebylo tak těžké o tom někomu říct. Kdyby ale byl v Michellině kůži, nejspíš by jednal podobně jako ona. Bylo mu líto, že na ni tehdy tak vyjel, ale netušil, jak moc to pro ni bude těžké...

,,Tak to rád slyším, opravdu moc," odpověděl mu Tony a taky se usmál. ,,Těším se, až sem zase někdy přijde, a hlavně že bude na naší svatbě. Jsem rád, že jste si to vyřešili. Je to skvělá holka. A jsem na tebe pyšný, jak ses s tím dokázal poprat," sdělil mu. ,,Asi už ses o tom teď přesvědčil sám na vlastní kůži, ale... Stark se nikdy nevzdává, víš? Taky jsem tehdy nevzdal svůj boj o Pepper. A jsem moc rád, že jsi v tomhle po mně, a taky jsi o Michelle bojoval," řekl mu pyšně.

Petera jeho slova zahřála u srdce. Stark se nikdy nevzdává. Ano. Zároveň mu neunikla malá narážka. Jsem moc rád, že jsi v tomhle po mně. Po něm, ne po Mary. Protože kdyby byl jako ona, utekl by.

,,Tati..." zamumlal zničehonic. Tony zvedl pohled. ,,Když je řeč o tý svatbě... pozvete teda Buckyho? Nemusíš... nemusíš mi odpovídat hned. Vím, že minule jsme se kvůli tomu chytli. Ale prosím. On není špatnej. Mohl bys... mohl bys mi slíbit, že o tom aspoň popřemýšlíš? Kvůli mně?"

Tony si povzdechl. ,,No tak jo," zavrčel. ,,Popřemýšlím o tom. Slibuju. A teď si vem a nekul na mě ty tvoje hladový kukadla."

•••

,,Ahoj, Pep," pozdravila Natasha, když nakoukla do kuchyně, kde překvapivě našla jen ji. Sundala si černé sluneční brýle a zdvihla obočí. ,,Peter tu není? Byla jsem s ním domluvená, že ho vyzvednu a pojedeme na základnu."

,,Taky tě ráda vidím, Nat," zasmála se Pepper, a pak si povzdechla. ,,Už zase? Za chvíli bude doma jenom přespávat."

Natasha se zašklebila. ,,To víš, má tam všechny své oblíbené superhrdiny. Navíc si dle všeho náramně sedl s Buckym."

,,To není nic podivného, vzhledem k tomu, že má zřejmě i Peter slabost pro ztracené existence," ozval se znenadání sarkastický hlas a dovnitř vstoupil Loki.

,,Tak to, dle všeho, podědil po někom z rodiny," odvětila Natasha a mrkla na Pepper. ,,Nazdar, Muflone."

,,Romanovová," utrousil.

,,Půjdu ho vyzvednout, ať můžeme jet -"

,,Nat, počkej chvilku, prosím," vyhrkla najednou Pepper. ,,Potřebovala bych s tebou ještě něco probrat." Nebyla si jistá, proč byla tak nervózní, ale Nat byla přece jen její nejlepší kamarádka a ona se bála, že ji odmítne.

,,Jistě. O co jde?" zeptala se trochu překvapeně.

,,No, jde o to..." odkašlala si Pepper a vrhla na ni opatrný pohled. ,,Chtěla bych, abys mi šla za svědka. Myslíš... myslíš, že bys mohla? Nevadilo by ti to?"

Natasha vypadala konsternovaně. Ale v tom nejlepším slova smyslu. Takovou žádost nečekala, byť si byly s Pepper dost blízké. Ale že by ji chtěla za svědka... ji! ,,Pep," řekla chraplavě, hlasem, který tak trochu nepoznávala a zděšeně si uvědomila, že je v něm znát dojetí, ,,bude mi největším potěšením. Ale teď fakt musím pro Petera, jinak přijedeme pozdě."

Jen byla ze dveří, Loki se zašklebil. ,,Pozorovat Romanovovou nejistou v kramflecích, to je úžasná podívaná."

,,Ty se moc nesměj," usmívala se tajemně Pepper, ale i tak na ní byla stále znát nervozita, ,,tebe se taky potřebuji na něco zeptat."

Loki se zatvářil zděšeně. ,,Druhého svědka přece mít nemůžeš?"

Potichu se zasmála. ,,No, o tohle zrovna nejde... Chtěla jsem se tě zeptat... jestli bys mne neodvedl k oltáři. Spolu s Peterem. Já... otce už nemám, a ty jsi jeden z mých nejlepších přátel," řekla jemně a nejistě ho vzala za ruce. Zadívala se mu do šokované tváře. ,,Chtěla bys, abys to byl právě ty. A navíc to, doufám, bude dost dobrý důvod pro to, aby ses objevil na svatbě. Je povinnost odvést nevěstu k oltáři dost dobrý důvod?"

Ty jsi ten dost dobrý důvod, abych se tam ukázal, pomyslel si Loki, ale zmohl se jen na přikývnutí. Pepper se usmála. ,,Takže souhlasíš?"

Jak by jí mohl říct ne?

Samozřejmě, že souhlasil.