„Páni, to je nádhera,“ vydechla užasle Pepper, zatímco se rozhlížela po okolí. „Kde to jsme?“ zeptala se svého společníka, který ji sem vzal.

„Nový Ásgard, ale lepší možná bude, když řeknu Norsko,“ odpověděl potěšeně. Už dlouho přemýšlel o tom, že jí to tu zde ukáže, ale až dnes na to konečně sebral odvahu. Považoval to za své malé osobní vítězství, že se jí tu líbilo. I když si za ten výhled nemohl připsat žádné zásluhy.

„Počkat, chceš mi tím říct, že jsme v Norsku?!“ vyjekla překvapeně. Tedy, věděla, že už rozhodně nebyli v New Yorku, ale nečekala, že opustili kontinent.

„Ano, přesně to tím chci říct,“ řekl a obrátil oči v sloup. Vždyť to doslova řekl, co na tom zas nechápala?

Pepper se zasmála. To byl celý on. Musela přiznat, že ji tímhle překvapil. Ten výhled byl dechberoucí a přesně to, co teď potřebovala. Zkombinovat připravy na svatbu s řízením společnosti nebylo vůbec jednoduché. Měla pocit, že Loki to věděl, a proto ji sem vzal. Což ji nutilo přemýšlet. Když ho k nim v srpnu Thor vzal, všichni jí říkali, že by si na něj měla dávat pozor. Že je nebezpečný. Jenže to byli všichni, nebo ne? Ubytovali doma Bruce, který se kdykoliv mohl proměnit v Hulka. Přijali Natashu, která o své minulosti sice nemluvila, ale Pepper si dokázala představit, že to nebylo nic pěkného. A ano, Loki sice byl často nevrlý, ale nikdy ne nebezpečný. Alespoň pro ni ne. A proto se musela zeptat na otázku, na kterou se nikdy zeptat nechtěla.

„Proč jsi to udělal?“

Loki ztuhl. Očekával tuhle otázku mnohem dřív, ale když nikdy nepřišla, myslel si, že už ani nikdy nepřijde. A tady byla.

„Protože jsem zlý bůh, který touží po nadvládě,“ zavrčel.

„Loki,“ povzdechla si, „já tě znám. Vím, že to nejsi ty. Nedává mi to žádný smysl,“ vysvětlila šeptem. Nechtěla ho naštvat, ale opravdu to nechápala. Čím hlouběji se pod jeho chladnou masku dostávala, tím spíš neměla nejmenší tušení, proč to tehdy udělal. Tony málem zemřel, aby ho zastavil. Měla by ho nenávidět, ale jak by mohla? Její Loki nebyl ten Loki, který před lety napadl Zemi.

„Nelíbí se mi, co mi děláš,“ odsekl a Pepper se musela lehce usmát.

„To nikomu, ale nakonec stejně všichni promluví. Možná je to má tajná superschopnost. Tonyho jsem zlomila už dávno, i když mi to pár let trvalo. Ty a Natasha… s vámi je to mnohem těžší, ale myslím, že se oba lepšíte. Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš. Slíbila jsem si, že se na to nikdy nezeptám, ale tak trochu mám ráda věci pod kontrolou. Potřebuji mít přehled, víš? Potřebuji, aby věci dávaly smysl,“ vysvětlila. Vždycky se snažila v lidech vidět dobro. V tom byl Peter po ní.

„Nejsem na to pyšný, abys věděla,“ zamumlal a rozhlédl se kolem. Nerad by, aby je navštívil Thor. „Nebyl jsem úplně při smyslech… jenže to není úplně tak omluva, protože jsem chtěl být král. Záviděl jsem Thorovi a toužil jsem po trůnu. A jeden titán se toho rozhodl využít a očaroval mě. Ani teď nevím, jestli to byla všechno moje chyba-“

„Očaroval tě?!“ přerušila jej ostře Pepper. „Loki, měl jsi vymytý mozek! Tím se všechno vysvětluje. Jak jsi řekl, on tě využil. Nemůžeš za to, co se tehdy stalo, copak to nevidíš?“ řekla s naléhavostí v hlase. Nikdy se v lidech nepletla. Celou dobu věděla, že to nemohl dělat z vlastní vůle.

„Ale já to chtěl!“ vykřikl rozhozeně.

„Loki, chtěl jsi trůn na Ásgardu nebo invazi na Zemi? Protože to jsou dvě různé věci,“ vysvětlila tiše.

„Já…“ začal, ale nepokračoval. „Měli bychom se vrátit. Neříkala jsi něco o dortech?“ změnil téma a Pepper se na vteřinu zatvářila zklamaně.

„Ano, máme s Tonym naplánovanou ochutnávku dortů. Chápu, že o tom nechceš mluvit, ale alespoň o tom popřemýšlej, ano? Protože si nejdřív musíš odpustit ty sám, aby ti mohli odpustit i ostatní.“

•••

„Blíží se konec února, víte, co to znamená? Znamená to, že už to budou čtyři měsíce od Rossovy smrti a my stále nic nevíme!“ vyštěkl starší agent.

„Věřte mi, jsem si toho více než vědom, ale není jak pokročit,“ promluvil klidným hlasem Everett. Chápal svého bývalého kolegu. Čtyři měsíce byly opravdu dlouhá doba.

„Jste pod státní správou. Jste ministerstvo obrany, tady mají mít i zdi uši! To mi chcete říct, že Ross nedělal svou práci pořádně?!“

„To bych netvrdil. Jen si myslím, že k tomu přistupoval osobně, a proto tu chybí spousta záznamů. Víte, jaký byl… chtěl chránit lidi, ale chtěl to dělat za svých podmínek. Je mi to líto, ale nic nového pro vás nemám. Už mě ani nenapadá, kde hledat,“ povzdechl si ministr.

„Pane, jsme připraveni zahájit prohlídku zbrojnice,“ oznámil mu příchozí plukovník Jones.

„Hned tam budu,“ řekl a počkal, až zase odejde. „Budu na tom dál pracovat, ale už tomu nemůžu věnovat tolik času jako do teď. Jak jste řekl, jsme státní správa, musím se postarat o to, aby tomu tak doopravdy bylo.“

„Ozvěte se, kdybyste na něco přišel,“ nařídil mu agent a potřásl si s ním rukou, než opustil jeho kancelář.

Everett si vzal tablet, ve kterém měl konečně nahrané všechny složky, takže už s sebou nemusel tahat všechny ty papíry, a vydal se ke zbrojnici. Chtěl tu vraždu vyřešit, ale už to nebyla jeho práce a on se musel začít soustředit na tu svou. Musel to tu celé dát do pořádku.

„Oslňte mě, Jonesi,“ vyzval hnědovlasého muže, když došel do zbrojnice. Čekal nějaké technické vymoženosti, ale plukovník Jones mu začal ukazovat typické armádní zbraně. Měli opravdu úctyhodnou zásobu pušek, glocků, samopalů, kulometů a dalších zbraní.

„Teď se přesuneme na těžší zbraně a pak na tanky,“ informoval ho Jones, jakmile skončili prohlídků granátů.

„Musím říct, že jsem trochu zklamán. Od Hammera jsem čekal více,“ poznamenal, zatímco se přesouvali do další místnosti.

„Hammer? Co tím myslíte, pane?“ zeptal se nechápavě jeho podřízený.

„Zásoboval nás, tak jsem si myslel, že tu budeme mít nějaké vychytávky,“ vysvětlil trochu zmateně.

„To bude omyl, pane. Justin Hammer nás nikdy nezásoboval,“ namítl plukovník.

„Jste si jistý? Mám ho na seznamu zaměstnanců… co by tady dělal, pokud nám nedodával zbraně?“ zamumlal si spíše pro sebe a v tabletu si našel seznam, aby se přesvědčil. Možná se mu to jen zdálo.

„Tohle všechno jsou státní zakázky,“ trval na svém Jones.

„Hmm, zajímavé, asi jsem se musel splést,“ řekl s pohledem upřeným na obrazovku tabletu, kde bylo Hammerovo jméno hned pod tím Beckovým. „I tak bych si s panem Hammerem rád promluvil, sežeňte mi ho,“ nařídil mu a odebral se zpátky do své kanceláře. Před tím jej nenapadlo podnikatele se zbraněmi zpovídat, ale pokud jim nedodával zbraně, tak co? Mohla by to být jejich stopa.