Petera probudilo hlasité bouchání do klávesnice. Ono tedy tolik hlasité nebylo, on měl ale pocit, jako kdyby snad padalo kamení. Tiše zasténal, naprosto zmatený a dezorientovaný, a když pootevřel oči, udeřilo ho do nich příliš ostré bílé světlo. To už samou bolestí skoro vykřikl, trhl sebou a oči mu začaly slzet.

,,Dobré ráno, to je dost, že ses taky probudil. Už jsem se začala obávat, drahoušku," zatrylkoval ženský hlas, jenž mu dolehl k uším. Peterovi ztuhla krev v žilách. Moc dobře věděl, komu patří.

,,Ty," dostal ze sebe slabým hlasem. Připadal si neuvěřitelně slabý, hlava mu třeštila, svaly ho bolely, a on by si nejraději lehl do postele a usnul. Jenže když se pokusil pohnout, něco pevného a ledového se mu zařízlo do zápěstí. Zasyčel, otevřel oči a nadzvedl hlavu. Naskytl se mu pohled na Mary, která stála nad jeho tělem a tvářila se víc než spokojeně. ,,Co jsi mi to udělala?"

,,Oh, ale Petere! Snad nepodezíráš svoji maminku?" zatvářila se naoko ublíženě a Peter sevřel ruce v pěst. ,,Je mi to tolik líto, drahoušku. Když jsme s tvým otcem ještě žili šťastný život bez Pepper Pottsové, přiznávám, že jsem na takovém výzkumu začínala pracovat. Jakmile jsem ale odešla, měla jsem v plánu vyzkoušet to na různých lidech. Pak ses ale znovu objevil ty. Gratuluji ti, Petere, jsi jediný, kdo to přežil. Nejspíš to byl osud, a tomu zabránit nemůžeme."

,,O čem to mluvíš? Jaký výzkum? Pusť mě odsud!" křikl na ni Peter a bezmocně zalomcoval pouty. Ani se nehnula.

,,No no no, hezky popořadě. Odsud tě nepustím, zlatíčko. Ne, obávám se, že to nepůjde. Je mi líto, že jste se nemohli s rodiči rozloučit, ale věř mi, že je to takhle lepší. Víš, mám docela velký vliv a také spoustu dobrých kontaktů, takže se stačí jen ozvat a mé přání je splněno. Většinou se to hodí, co myslíš?" prohodila Mary tónem, jako kdyby debatovala o počasí, a přecházela sem a tam. Peter pozorně naslouchal každému jejímu slovu a snažil se přitom vymyslet, jak se z tohohle maléru dostane. Nedokázal se ale na nic soustředit. ,,Určitě si vzpomínáš, jak jsem ti říkala o tom, že to díky mně je Natasha Romanovová na svobodě. Bylo to právě díky těm dobrým kontaktům -"

,,Neudělali to zadarmo. Něco po tobě chtěli na oplátku," přerušil ji Peter a když viděl, jak se Mary rozšířil úsměv, zamrazilo ho na zátylku. ,,Otázkou je, co."

,,Vida, jak jsi bystrý. Ano, máš pravdu, zadarmo to nebylo. Jistě víš, s jakými problémy se v posledním roce museli potýkat Avengers. Ministr vnitra si velmi zakládá na bezpečnosti a chce dát lidu jistotu, že jim nic nehrozí." Peterovi bylo zle a točila se mu hlava. ,,A já mám něco, co se mu opravdu líbí. Uhádneš, co to je?"

,,Další z pitomých výzkumů?"

,,Takový pitomý výzkum tě udělal silným a slavným, Petere. Máš poslání. Svět na tebe spoléhá. Takové, jako jsi ty, lidé potřebují. Všechno to začalo tebou, můj drahý. To díky tobě si plním sen," vykládala mu Mary a odebrala mu znovu trochu krve. Peter to sotva postřehl. ,,Ano, tak je to správně. Když budeš spolupracovat, všechno nám půjde lépe a bude to jednodušší. Ale pokud se mi tu hodláš vzpírat, může se stát, že se tvým rodičům stane malá nehoda. Jsi chytrý kluk, Petere. Jsem si jistá, že si zvolíš tu správnou možnost."

,,Ty zrůdo! Jsi šílená, psychopatická mrcha!" křikl na ni Peter a na důkaz vzdoru se znovu snažil osvobodit. Mary se jen uchechtla. ,,Jestli se táty nebo mámy jenom dotkneš -"

,,Tak s tím ty nic nenaděláš," přerušila ho klidně Mary. ,,Ne, Petere, teď se bude hrát podle mých pravidel. Ty a tvá rodina jste nejednou sabotovali mé plány. Možná to bylo nevědomky, ale stalo se to. Pletli jste se do věcí, do kterých vám nic nebylo. Museli jste mi to pořád dokola ničit! Ale s tím už je konec, zlatíčko. Ano, Petere, to já jsem vytvořila geneticky upraveného pavouka, který tě kousl při návštěvě Oscorpu. To je ten výzkum, který dokázal osvobodit agentku Romanovovou, díky čemuž jsem získala tvou důvěru. Bylo to tak jednoduché. Ministr vnitra mi teď splní, cokoliv budu chtít, protože mu dám přesně to, po čem touží: takové lidi, jako jsi ty. Konečně tým, který bude poslouchat, a nebude mít vlastní hlavu, jako ti světoví Avengers. A hleďme, jak skončili."

,,Já tě nenávidím. Za všechno můžeš ty. To ty jsi nám neustále dělala ze života peklo!"

,,Technicky vzato za to může tvůj otec," ušklíbla se Mary. ,,Já tě pouze odnosila a porodila. Tak, zlatíčko, teď tě tu nechám samotného. Ale ne abys vyváděl hlouposti. Celý tenhle prostor snímají kamery. Pořádně si odpočiň a srovnej si to v hlavě. Musím si jít ještě něco zařídit, ale brzy se vrátím a všechno to probereme. Těším se na tvé otázky."

•••

,,Nemůžu uvěřit tomu, že jste byla vážně tak naivní a myslela si, že se sem bez problémů dostanete a všechny zneškodníte. Jaká smůla, že nejste taky superhrdinka, Pottsová. Neměl by vám Stark taky navrhnout nějaký pěkný železný oblek? Železná rodinka Starkových. Povedené," šklebil se Quentin, který stál zády opřený o stůl a promlouval k Pepper. Ta byla pevně připoutaná k židli a v ústech měla roubík. Ve spáncích jí tepalo, ale snažila se racionálně přemýšlet a Becka poslouchat.

,,Co je to tady k smíchu? Co jsi zase - ale! To se podívejme, kdo nás to poctil svou návštěvou! Skvělá práce, Quentine. Konečně jsi jednou taky udělal něco dobře," podotkla Mary potěšeně a s fanatickým leskem v očích se začala přibližovat k Pepper, jako pavouk lezoucí po své pavučině, kde je chycená kořist. ,,Slavná Pepper Pottsová, jaká to čest. Quentine, běž zverbovat ostatní, ať jsou na pozoru a budovu řádně zabezpečí, nechci tu mít nezvané hosty a jsem si jistá, že Stark už je s několika dalšími na cestě. A my dvě bychom si mohly popovídat, co vy na to, Virginie? Je načase se taky trochu pobavit."

Mary počkala, než Beck odejde, a pak se napila studeného čaje. ,,Mám ještě spoustu práce, drahá, takže se tu příliš dlouho nezdržím a než se vám začnu plně věnovat, minimálně pár hodin ještě budete muset počkat. Když už jste tady, nejspíš jste na všechno přišla, co, vy otravná čmuchalko?" usmála se ledově. ,,Ach, Pepper. Kdybyste do věcí, do kterých vám nic není, nestrkala nos, nemuselo by se nic z tohohle stát. Ale vy jste si prostě nemohla pomoct, co? Musela jste všem dokázat, jak silná žena jste. Že se nedáte. Je mi líto toho, co se musí stát, Pepper, ale můžete si za to sama. Člověk za takové chyby vždycky draze zaplatí." A pak jí surově vytáhla roubík. Pepper se rozkašlala a zprudka oddechovala.

,,Tohle vám neprojde. Je mi z vás nanic! Jak - jak můžete?" Pepper sice byla vyděšená, přesto Mary vzpurně hleděla do tváře. Ta se k ní s úšklebkem sklonila a pevně ji popadla za čelist. Nehtem jí přejela po tváři a zanechala za sebou dlouhý hluboký šrám. ,,Nedovolím vám, abyste ublížila mému synovi."

,,Ale drahá," usmála se na ni sladce, ,,mně už to přece prošlo. Tentokrát jste přišla pozdě. Peter je můj a já si s ním můžu dělat, cokoliv se mi zlíbí."