Pepper čekala před školou ve svém autě a pozorně sledovala okolí. Za pár minut mělo Peterovi skončit vyučování a ona ho tu měla vyzvednout. To se jí výborně hodilo jako záminka k tomu, aby zjistila, zda se Mary nadále o něco snaží.
 
S Peterem a Tonym už to probírali. Čekal je nový začátek, vraceli se k sobě a ujasnili si, že teď už nebude žádné lhaní a všechno si budou říkat narovinu. Peter jim vypověděl všechno, co si ze setkáních s Mary pamatoval. Nebylo toho moc a ani mu to nepřišlo příliš důležité, ale chtěl, aby Pepper věděla, že skutečně o nic nešlo a že to pro něj nic neznamenalo.
 
Informací o Mary měli opravdu pomálu a to jim přišlo ještě víc podezřelé. Tony, Pepper i Natasha se shodli na tom, že za touhou sblížit se s Peterem je ještě něco víc. Nevěděli ale co. Nikdo nebyl tak naivní, aby věřil těm jejím sladkým řečičkám o tom, že chce jen poznat svého syna. Proč teď, když o něj celá léta nejevila zájem? Všechny špatné věci se ale odehrály v blízké době, kdy se Mary zase objevila. Pepper už nebyla tak bláhová a napadlo ji, že to s tím musí mít nějakou spojitost. Byla za tím pouhá pomsta? Nebo něco mnohem horšího? A pokud ano, tak co? Neměli žádné důkazy, jen pouhé domněnky, to jim ale nestačilo. Bylo to unavující, Pepper měla pocit, že jim něco důležitého stále uniká, že to mají přímo jako na dlani, ale nevidí to. Byli slepí, zmatení a nejistí. Obávala se, že přesně to hraje Mary do karet. Prioritou pro Pepper teď ale bylo, aby byla v bezpečí její rodina.
 
„Ahoj, ty už jsi tady?“ podivil se Peter, když otevřel dveře auta a posadil se na místo spolujezdce. Pepper očima rychle přejela po parkovišti, podívala se i před budovu školy, ale tam bylo tolik lidí, že Mary neměla šanci zahlédnout, kdyby tam byla. A kdyby tam snad opravdu byla, co bys chtěla dělat? Jít za ní a promluvit jí do duše jako malému dítěti? Nebo ji snad sledovat? ptala se sama sebe v duchu. Tohle bylo k zbláznění, Pepper věděla, že pokud nedojde k nějakému úniku informací, nebo se Tony nedostane do jejich systému, mají prakticky nulovou šanci k tomu něco zjistit. Mary byla pečlivá, své plány a tajemství si důkladně střežila. Vždyť si takovou dobu zahrávala s Tonym a on na to přišel až mnohem později…
 
„Ano, většinu práce už mám hotovou, ostatní tolik nespěchá a nechtěla jsem, abys tu na mě musel dlouho čekat,“ vysvětlila Peterovi a on se na ni zkoumavě podíval. „Jaký jsi měl den ve škole?“ zajímala se a nastartovala. Rychle se připoutal.
 
„Jo, docela to ušlo. Odpadla nám poslední hodina, takže jsme šli na náhradní kroužek robotiky ve velmi skromném počtu,“ zazubil se.
 
„Neodpadají vám ty hodiny nějak často?“ zeptala se podezřívavě Pepper.
 
„Ani ne. Tedy, mohly by odpadat častěji. Hele, mami, řekni mi pravdu. Přijela jsi dřív hlavně kvůli Mary, že jo?“ prohlásil narovinu Peter a Pepper si povzdechla. Samozřejmě, že to tušil. A taky se přece domluvili, že si budou říkat pravdu.
 
„Ano, domluvila jsem se s Nat, jestli by ten zbytek neudělala za mě. Potřebovala jsem vědět, že jsi v pořádku a nic ti nehrozí. Už se tě nesnažila kontaktovat?“
 
„Ne, poslední tři čtyři dny už mi nenapsala ani čárku. To je dobře, ne? Chci říct, myslel jsem, že bude neodbytná a že bude chtít, abych se s ní scházel i dál. Třeba už to pochopila, že nemá šanci a že je to beze smyslu,“ navrhl nadějně Peter, který s návratem Pepper viděl věci a budoucnost jasnější a krásnější. Pepper to cítila podobně, ale připomínala si, že nesmí zapomínat, že je Mary stále ve hře. Možná se stáhla, ale třeba jen vyčkává na příhodnou chvíli. Hodlala být ve střehu, nechtěla jí dát tu možnost k útoku, museli být o krok napřed než ona.
 
„Moc bych si přála, abys měl pravdu, Petere, ale opravdu nevíme, čemu všemu ještě budeme čelit, co od Mary můžeme čekat. Bojím se, aby to jen nebylo ticho před bouří,“ řekla pochmurně Pepper a Peter ztichl. „No, nechme to teď být. Zatím je přece všechno v pořádku, ne? Mimochodem, táta mi volal, že už zítra bude hotový ten tvůj oblek. Tak co kdybychom na večeři zašli v pátek nebo v sobotu?“
 
„Počkej, musím se podívat do diáře, jestli nemám naplánovanou nějakou důležitou schůzku.“ Peter předstíral, že přemýšlí, a Pepper se snažila se nerozesmát. „Hm, myslím, že na mě čeká záchrana světa a – a záchrana světa. Ale že jsi to ty, tak to odložím na jiný den, svět počká.“ Teď už se Pepper opravdu musela zasmát, přestože jindy by ho napomenula, že o takových věcech se přece nežertuje. Byl stejný jako Tony.
 
„To je od tebe opravdu velkorysé. Nevadilo by ti, kdybych se cestou stavila v bytě pro pár krabic? Chtěla už bych je pomalu začít odvážet domů a přijde mi zbytečné na to někoho najímat.“ Těchto několik slov Peterovi rozzářilo tvář.
 
„Jak by mi to mohlo vadit? Ty krabice ti klidně všechny odnesu sám, jen abys už ale byla co nejdřív zase doma,“ prohlásil natěšeně a podíval se na ni. Viděl, jak se usmívá, a sám úsměvu nedokázal zabránit.