Peter měl pocit, že se mu to vážně jenom zdá. Ještě několikrát se ohlédl přes rameno, snaže sám sebe přesvědčit o tom, že je to jen hloupý a nereálný výplod jeho příliš bujné fantazie, ale bohužel nebyl. Pepper seděla u jednoho ze stolků na druhé straně podniku a neustále se vesele smála něčemu, co prohlásil ten muž, co tu byl s ní, a který rozhodně nebyl jeho otec.

Nejraději by se zvedl ze židle a dokráčel až k nim, aby se zeptal, co to má zatraceně znamenat. Ale nedokázal to. Tohle by přece Pepper... to na ně skutečně tak rychle zapomněla? Byl tohle ten nový začátek, o kterém mluvila? Nedokázal tomu uvěřit a srdce se mu svíralo bolestí, smutkem a zradou.

„Jsi v pořádku, zlato?" zeptala se ho po chvilce Mary, když si všimla, že je nějaký zaražený a rýpe se v jídle. Peter sebou při tom oslovení trhl a mimoděk natočil hlavu na tu stranu, kde seděla Pepper. Takhle mu měla právo říkat jen ona. Nebo... nebo už...

„Samozřejmě," zamumlal Peter a mrkl na hodiny. Bylo mu opravdu zle. Potřeboval jít domů a nějak si to urovnat v hlavě. I když... ne. Tohle nikdy nepochopí. Pohlédl znovu na Mary, která ho starostlivě pozorovala. Začaly se ho zmocňovat pochyby, které se marně snažil potlačit. Co když Pepper... proboha, ani ve své hlavě to nedokázal vyslovit! Co když si to Pepper... vymyslela? Nevěřil, že by něco takového měla v povaze. Ale taky nevěřil, že by dokázala podvést Tonyho. A hleďme, byla tu s naprosto cizím chlapem. Který ani nebyl hezký!

„Promiň, já... já už budu muset jít. Vzpomněl jsem si, že mám ještě hromadu úkolů a nerad bych je dělal do půlnoci," vyhrkl rychle první lež, která ho napadla, a popadl svůj batoh, v němž začal hledat peníze. Mary ho zastavila zdviženou rukou.

„To je na mě, Petere, nedělej si s tím starosti," řekla mu a usmála se. „Nemám jít s tebou? Připadáš mi nějaký rozrušený. Opravdu ti nic není? Nechceš raději zavolat tátovi, aby pro tebe přijel?"

„Ne!" vyhrkl rychle Peter. To by tak ještě scházelo, aby to Tony viděl na vlastní oči. I když... možná by tomu alespoň uvěřil. Peter mu to bude muset říct, aby si Tony nedělal nějaké zbytečné naděje, že se k nim Pepper zase vrátí. I on se s tím bude muset smířit. A bude to opravdu bolet. Co když mu to táta vážně neuvěří a Pepper ho bude dál tahat za nos? Až to zjistí, zničí ho to.

Pepper, co jsi to udělala?

•••

Vrátil se domů značně rozrušený. V bundě a s batohem na zádech došel rovnou do kuchyně a napustil si do sklenice studenou vodu, kterou několika loky vypil.

„Tuhle, nebo tuhle?" Peter nadskočil, když za sebou zaslechl otcův hlas. Otočil se a s překvapením zjistil, že má na sobě jeden ze svých nejdražších obleků a s povytaženým obočím mu ukazuje dvě kravaty. Peter polkl. Tony zářil jako sluníčko a on jej naposledy takhle veselého viděl v době, kdy tu s nimi ještě bydlela máma.

„To záleží na tom, kam jdeš," odpověděl mu opatrně. Že by měl nějakou schůzi? Na tu by se rozhodně takhle nevymódil. Vypadalo to spíš, že míří na rande.

„No, asi bych ti to neměl říkat," začal tajemně Tony a úsměv se mu rozšířil, „ale tvoje máma převzala vedení společnosti a je zpátky. Takže dnes večer míříme na večeři. Tak kterou?"

Peterovi se sevřel žaludek a málem mu do očí vstoupily slzy. Co to vlastně vůbec bylo za chlapa? Jak si mohl dovolit zničit jim rodinu? Jak to Pepper mohla dovolit... schází se s ním a pak jde na večeři s tátou... Peter tomu absolutně nerozuměl.

„Hej, mladej, posloucháš mě? Jsi v pohodě?" vyptával se Tony a mezi obočím se mu objevila starostlivá vráska. Peter sklopil pohled na své boty a kousl se do rtu. „Petere? Stalo se něco?"

„Jo, stalo, tati," zašeptal sotva slyšitelně. Neodvážil se podívat se mu do očí.

„Tak ven s tím. Je to jenom mezi mnou a tebou."

„Nebude se ti to líbit," povzdechl si Peter a pokroutil hlavou. „Já... já jsem dneska viděl mámu. S nějakým cizím chlapem. Šli spolu na jídlo a pak... pak se líbali. Tati, já tomu nerozumím."

Tony se zarazil, zamračil se a pak se rozesmál. „Petere, co to povídáš? Nespletl sis mámu s někým jiným?"

„Ne, byla to fakt ona, tati," ujišťoval ho. „I když bych si vážně přál, abych se mýlil. Byla... šťastná. Strašně šťastná. Mě si vůbec nevšimla."

„To mi chceš říct, že mě Pepper podvádí? Kdybych ji neznal, začínalo by mi to trochu dělat starosti. Ale na druhou stranu... ty mi nikdy nelžeš. Tak co teď s tím?" prohlásil Tony a založil si ruce na hrudi. Najednou mu začal zvonit telefon. Vyměnili si tázavý pohled. „To je Pepper," informoval ho, když na displayi spatřil její jméno a fotku. Peterovi i Tonymu se zkroutil žaludek. „Ano, Pepper? Děje se něco?" Peter otce napjatě pozoroval, a když se za chvíli zamračil a v očích se mu mihlo zklamání, srdce mu spadlo až do kalhot. „Ano, dobře. Ne, to je v pořádku. Já to chápu. Byla to hloupost, neměl jsem... neměl jsem na tebe tak tlačit. No, můžeme se domluvit na jindy, až budeš mít... trochu volněji. Tak zatím ahoj," rozloučil se naprosto mdlým hlasem a Peterovi se udělalo opravdu špatně, když po rozloučení nenásledovalo otcovo typické „miluji tě".

„Tak?" zeptal se se zatajeným dechem. Tony telefon položil na kuchyňskou linku, odhodil kravaty a naštvaně si sundal sako.

„Nikam se nejde. Má hromadu práce. Budu v dílně," vyštěkl nepříjemným hlasem a po cestě si rozepínal knoflíčky u košile. Peter se za ním díval a v očích ho štípaly slzy. Jako malý kluk si myslel, že všechny trable se u Tonyho a Pepper vyřeší jedním polibkem. Teď to vypadalo, že spíš ten jeden polibek naprosto všechno zničil.

Tiše popotáhl. Bude lepší, když teď Tonyho nechá o samotě. A sám se s tím začne pomalu nějak smiřovat. Sehnul se pro sako a kravaty, které smutně ležely na podlaze, a pomalým krokem je odešel uklidit.

•••

Přejeme Vám krásné prázdniny!❤