Nebudeme to řešit vůbec.

Peter se neklidně převalil na druhý bok a zamžoural na hodiny. Tři ráno. Nemohl usnout, neustále mu v hlavě zněl krátký rozhovor s rodiči. Pepper jeho návrh okamžitě zamítla, ale Tony vypadal, že nad tím alespoň začíná přemýšlet. Možná, kdyby se mu povedlo jej nějak přemluvit...

Chápal, že se o něj Pepper bojí; vlastně jí to ani neměl příliš za zlé, když vzal v úvahu, kolikrát jeho otec málem přišel o život. Ale to má jen sedět doma a k ničemu svoje nové schopnosti nevyužít?

Promnul si spánky. Hlavu měl plnou myšlenek a neustále si představoval, jak pomáhá lidem v nesnázích a po boku Avengers pomáhá zachraňovat svět. Zasněně si založil ruce za hlavou a vzpomněl si na rozhovor s ostatními Avengers na jednom z večírků. Tehdy dumali nad tím, jestli i on bude mít nějaké superschopnosti. Nikdy by si nemyslel, že se to opravdu stane.

Zvedl se z postele a začal přecházet po pokoji sem a tam. Mohl by si vytvořit oblek. Nebo na něm zkusit pracovat, udělat návrhy... a kdyby na svou stranu dostal i otce, určitě by mu s výrobou obleku pomohl. A kdyby ne... mohl by to snad prodiskutovat s Friday, což?

Rozhodl se, že svůj plán uskuteční teď hned. Stejně by neusnul. Co nejtišeji se tedy proplížil kolem ložnice rodičů a zamířil do laboratoře. Vyťukal kód a Friday ho pustila dovnitř.

„Dobré ráno, Petere. Jak to, že jsi vzhůru tak brzy?" uvítal ho robotický hlas a rozsvítil obrazovky.

„Mám jeden takový nápad a ten mi nedá spát," přiznal se jí.

„Poslouchám."

„Friday, byla bys tak hodná a informovala mě o tom, kdyby se rodiče vzbudili a začali chodit po domě? Nebylo by dobré, kdyby mě tu objevili," zamumlal a umělá inteligence jej ujistila, že jej o všem bude informovat. „Díky. Víš, chtěl bych si vytvořit oblek."

„Chceš být novým Iron Manem, Petere?"

„Nebuď hloupá, Iron Man je jenom jeden a nikdy ho nikdo nenahradí," prohlásil Peter a v očích mu při tom zajiskřilo. „Ty víš o všem, co se tady děje, Friday, takže víš, že mám nějaké určité... schopnosti."

„Ano, to čirou náhodou vím."

„No vidíš. Chci si vytvořit svůj vlastní oblek a ty schopnosti naplno využívat."

„Rozumím. Máš nějakou konkrétní představu?"

„Ne, vlastně to bylo naprosto spontánní rozhodnutí a chtěl jsem si udělat návrhy až tady," přiznal se jí. „Mohla bys mi vytvořit nějakou nenápadnou složku, kam by se naši nedostali? Někam ji, prosím tě, ukryj. Budu tam shromažďovat všechny informace a návrhy," požádal ji.

„Generuji."

„A teď prosím udělej kopii tátova nejnovějšího obleku," zamumlal opatrně. Oblek Iron Mana byl geniální a Peter potřeboval něco, z čeho by mohl vycházet.

„Vytvářím kopii," oznámila a před Peterem se náhle objevil rozzářený hologram, na němž svítil Iron Manův oblek.

„Chtěl bych něco pohodlnějšího, než být zavřený v kusu kovu," prohlásil a zamyšleně si jednotlivé části obleku rozšiřoval a zmenšoval.

„Už máš vymyšlené své superhrdinské jméno?" zajímala se Friday.

„Ne," zasmál se a začal si vytvářet náčrt vlastní postavy. „Mám něco jako šestý smysl. Dokážu lézt po stěnách -"

„Takže máš pavoučí schopnosti? Jsi Spider-boy?"

Peter se zamračil. Tohle se mu vůbec nelíbilo. „Friday, ty schopnosti mi pravděpodobně zůstanou až do konce života. Až budu skákat ve třiceti po střechách, kluk ze mě už rozhodně nebude. Mohl bych být... Spider-man. Třeba."

•••

Jelikož jej rodiče ještě nechtěli posílat do školy, měl spoustu času na to pracovat na svém obleku. Prvotní návrhy nebyly tak špatné, ale Peter se jej snažil ještě neustále vylepšovat. Byl tak nabitý energií, že skoro ani nechodil spát.

„Nazdar, mladej, co děláš?" rozrazil najednou Tony dveře od Peterova pokoje. Mladík seděl u stolu a pracoval na dalším nákresu, takže papír hbitě přikryl učebnicí chemie a snažil se tvářit jako by nic.

„Ale nic, jen... jen si tak čmárám. A u toho se učím. Chemii," odpověděl a snažil se, aby to znělo přesvědčivě. Tony došel k jeho stolu a pokýval hlavou.

„Ach tak. Chceš z něčeho vyzkoušet? Co berete?" zajímal se a popadl jeho učebnici, kterou začal listovat. Peter rychle otočil pokreslený list papíru. „Co je to?"

„Co?"

„To na tom papíru."

„Ehm... to je jen oblek Iron Mana. Chci tě dát... do komiksu. Jo. Pracuju na komiksu a ten dám mámě k narozeninám. Dostaneš tam pěknou nakládačku od Steva a máma tě sama dostane na lopatky. Au!" zasmál se, když jej Tony praštil učebnicí po hlavě.

„Chceš mi naznačit, že už se na Iron Mana nehodím?" ptal se pobaveně.

„Vůbec ne, tati. Nikdo jinej by Iron Man být nemohl."

„No dobrá. Ukážeš mi ten komiks?"

„Vlastně..." Bylo už pozdě. Tony popadl papír a prohlédl si ho. Tázavě povytáhl obočí.

„To nevypadá moc jako Iron Man."

„To je tvůj... novej oblek."

„A proč mám tedy na hrudi pavouka a ne reaktor?"

Peter si rezignovaně povzdechl a vstal ze židle. Začal chodit sem a tam a vjel si rukou do vlasů. „Fajn, řeknu ti to. Stejně by to prasklo. Ale neříkej to mámě, prosím! Začal... začal jsem pracovat na svém obleku. Na obleku Spider-mana," upřesnil. Tony se na něj zadíval.

„Petere -"

„Já vím, já vím! Ale já chci taky nějak pomáhat, tati! K čemu mi pak ty schopnosti jsou? A já na sebe dám pozor, nebudu nic riskovat! Jen prostě potřebuju -"

„Když nechceš, aby se vědělo o tom, co děláš, měl by ses naučit zahlazovat po sobě stopy. Ano, našel jsem tvé návrhy a musím přiznat, že vůbec nejsou špatné." Ohlédl se ke dveřím. „Mámě o tom neříkej. Stanovíme si pravidla ohledně používání obleku. A teď pojď, mám pár nápadů, které by se ti možná mohly zamlouvat."