„Tak se tu mějte," políbila mě Monika na obě tváře a to samé provedla Lauře, která statečně držela, i když jsem viděla, že by brala spíš loučení s trochu větším odstupem.

„Felixi,“ zamrkala Monika svůdně na našeho kamaráda, který si toho zřejmě vůbec nevšiml a jen jí cudně vrátil pusu na tvář. Zamračila se, ale v další chvíli měla zase svůj dokonalý úsměv. „Au revoir!" křikla na nás, než se za ní zabouchly dveře.

Felix zhluboka vydechl. „No, konečně tu bude zase klid," okomentoval a vydal se do kuchyně, odkud jsme pak zaslechly nezaměnitelný zvuk otevírané čokolády.

Lau na mě pozvedla obočí a vypařila se za ním.

„To nemyslíte vážně, vy dva," povzdechla jsem si, když jsem stála na prahu a pozorovala je, jak se ládují tabulkou oříškové čokolády.

„Víš, že tvoji sestru moc nemusím."

„Je příliš energická," zahuhňal Felix s plnou pusou, „byl jsem z ní úplně unavený."

Laura přikývla. „Jak jsme si vůbec mohly myslet, že by vám to klapalo..."

V tu chvíli se nás soused začal dusit oříškem, takže jsem k němu rychle přiskočila a dala mu pořádnou herdu do zad.

„Cože?" otočil se na mě, jakmile se mohl pořádně nadechnout. „Vy... Co?"

Koutkem oka jsem zahlédla Lau, jak mizí z kuchyně. Samozřejmě, že mě nechá si to vyžrat.