Na obrazovce běžely titulky provázené tichou hudbou. Nikdo nepromluvil.

Lau se najednou zvedla, po špičkách obešla Felixe a sedla si ke mně na klín. Spokojeně jsem vydechla, když jsem jí zabořila prsty do vlasů. Sklonila se a vtiskla mi malý polibek na špičku nosu. Obě jsme pak koutkem oka zkontrolovaly Felixe, který měl hlavu spadlou dozadu na opěradlo gauče a pravidelně oddechoval.

Lau se zachichotala a poté na mě pozvedla obočí.

Znala jsem ten pohled. „Ne," protestovala jsem naoko.

Laura jen nevinně zamrkala a začala si rozepínat knoflíčky, což jsem zase já ocenila zvednutým obočím.

„Jsem pořád tady," ozvalo se z Felixovy strany.

Laura vyjekla a spadla na zem.

„Krucinál, Felixi!" zaklela jsem. „Musíš nám to vždy pokazit?"

„Ale já přece nic nekazím, jen jsem vás chtěl upozornit na moji přítomnost, klidně pokračujte... "