U Tří košťat vládla klidná vánoční atmosféra. Jeden z návštěvníků – tvrdil, že se jmenuje Telas – prozpěvoval snad každou koledu, kterou Remus znal. Někdy zapěl noty nějaké, s níž se teprve seznamoval. Ale měl podezření, že si ty texty vymýšlel, protože postrádaly smysl.

Zbytek Pobertů podivný návštěvník nezajímal. Hleděli do svých pohárů, z nichž již polovina ubyla, když úspěch z toho, že jim byl nápoj donesen v rekordním čase, oslavili jedním dlouhým lokem. Peter vypadal, jako by se měl každou chvilku rozbrečet.

„Jedete na svátky domů?“ zajímal se Sirius.

Remus ho podezíral z toho, že ačkoli o nakousnutém tabu ohledně matky nerad mluvil, s oblibou to vytahoval. Možná aby se dočkal lítosti ode všech, ne pouze od Petera, který mu odkýval úplně všechno.

„Ne,“ odvětil chlapec s divokými vlasy. „Máma je… na nějaké kúře a táta ji hlídá. Nemyslím si, že by chtěli, abych Vánoce slavil tam.“

Pravdou bylo, že to Remus se nechtěl vrátit. Když domov opouštěl tento rok v září, svou matku už téměř nepoznával. To, že se z něj stal vlkodlak a že žádný z nejrůznějších šarlatánů, k nimž syna poslala, mu nedokázal pomoct, ji ničilo. Mnohem víc, než si s jeho otcem uvědomovali.

Bál se, koho by doma našel. Jestli by ta krásná žena, pro jejíž čokoládové oči by snesl hvězdy z nebes, byla tou, která ho milovala nade vše. Kdysi, když byl ještě ten malý klouček s čokoládou kolem úst a věčně ulepenými prsty od sirupu.

To nesměl nikomu ze svých přátel říct. Sirius by to přešel mávnutím ruky, Peter by ho napodobil, aby byl správný klon. James by ho nejspíš ani neposlouchal, myslí zůstával někde vysoko nad nimi. Bylo zjevné, že myslel na zrzavou dívku.

„Mají další výlet bez tebe?“ zajímal se Sirius.

Sklopil pohled na pěnu máslového ležáku. Bylo mu ze sebe samotného zle, že jim několik let takhle lhal. Ale táta ho prosil, aby to nikomu neříkal. Musel být poslušný syn, když už nebyl poctivý kamarád.

„Asi ano,“ zamumlal a prstem si nabral pěnu na prst.

„Já letos zůstávám tady. Nemyslím si, že by mě matka chtěla vidět. Pravděpodobně by po mně chtěla, abych něco zabil. Třeba vánoční náladu,“ odvětil Black a nahnul se nad stůl. „Přidáte se?“

„Na co?“ zajímal se Peter.

To bylo poprvé za dlouhou dobu, co ho slyšel pípnout otázku. Obvykle jen přitakával.

„Vánoce v Bradavicích. Pobertovský Vánoce. Uděláme si je nezapomenutelný,“ prohlásil a pleskl dlaní o desku takovou silou, div se jim sklenice nepřevrátily.

„To zní jako něco, čeho se nechci zúčastnit. Ale budu muset,“ zabrblal si Remus pod nosem.

„No jasně, Náměsíčníku,“ přitakal Tichošlápek a dloubl i do Jamese. „Co ty?“

Nepřišlo mu zvláštní, že se Petera neptal. Nikdo se Petera neptal.

James pokrčil rameny. Nebylo na něm poznat, jestli vůbec vnímal otázku. Přesto si byl Remus téměř jistý, že James bude chtít strávit Vánoce s nimi, aby to měl k Evansové co nejblíže.

„Takže jo,“ odpověděl energický čaroděj za něj a pozvedl sklenici. „Pánové, budeme slavit, jako by to byly naše poslední společné Vánoce.“

„No, pokud se nedostaneš do příštího ročníku…“

„Dostanu. Mám přece tebe, Remusi,“ namítl a poušklíbl se. „Nenechal bys kamaráda rupnout, že ne?“

Povytáhl obočí. Nechápal, kde se v něm všechen ten elán vzal. Ještě před několika dny mu div nerozdrtil ruku, když ho uslzenýma očima prosil o to, aby zůstal. Nyní vypadal v pořádku. A choval se opět jako ten starý otravný Sirius.

Musel se pokárat za to, že přiznával, že zlomený smutný Sirius se mu zamlouval více. Bylo to poprvé, co si spolu rozuměli, co neutíkal Jamesem s jakoukoli hloupostí, jež mu zrovna přišla na mysl. Uvědomoval si, že mu ten klidný Sirius bude chybět.

Ale na druhou stranu byl rád, že byl v pořádku. V relativním, ještě stále se občas zamračil před sebe, kdykoli si všiml svého bratra, který seděl nedaleko od nich, ale v pořádku. A za to by jako kamarád měl být vděčný.

„Ne. Nenechal,“ přiznal nakonec, olízl si pěnu z prstu a vzal sklenici do ruky také.

Peter následoval jejich příkladu. Všichni tři se na sebe podívali. Jako by se vrátili do bezstarostných dětských let, mimikou obličeje si naznačili další lumpárnu. A Remuse dokonce pobavilo, když sebou James polekaně škubl, jakmile si přiťukli těsně u jeho hlavy.

Možná by se měl na Vánoce všech problémů zbavit. Inspirovat se Siriusem a nechat vše plavat, dokud to nebude úplně hořet. Však co špatného by se mohlo stát, kdyby si na pár dní dal oddech?