Vlak zastavil. Narcissu zalil pocit štěstí. Je tady! Konečně je v Bradavicích. Celá nedočkavá vystoupila se svými přáteli z vlaku. Na nástupišti nastal mírný zmatek kvůli prvákům, kteří nevěděli, kam jít. To už se ale prostorem nesl hluboký hlas Rubeuse Hagrida, Bradavické šafáře, který prváky svolával k sobě. Měli jet do Bradavic loďkami přes jezero. Narcissa si přitiskla školní plášť blíž k tělu a otřásla se. V tomhle počasí by tedy po jezeře jet nechtěla!

Jejich čtveřice si našla vůz, který stál hned na začátku (Aria odtamtud musela vyhodit nějaké Mrzimorské druháky.) a pohodlně se usadila. Zanedlouho už uháněli směrem k hradu. Cestu jim krátilo Ariino nekonečné  vyprávění o dovolené. Kočár projel branou Bradavic a konečně s trhnutím zastavil.

Všichni čtyři vylezli ven a zamířili k velkým vstupním dveřím, kde čekala profesorka McGonagallová na prváky. Když Cissy procházela kolem, lehce se na ni usmála. Drobná blondýnka měla tuhle učitelku ze všech nejradši. Na první pohled byla přísná a tvrdá žena, ale ve skutečnosti brala všechny studenty jako své děti.

To Cissy věděla z vlastní zkušenosti. Když do Bradavic nastoupila, musela se vyrovnávat s břemenem nejmladšího v rodině. Všichni očekávali, že bude tak chytrá jako Andromeda a tak chladnokrevná jako Bellatrix. Na jednu stranu to mělo výhody; na Blackovou si nikdo nedovolil. Jenže na druhou stranu jí spoustu studentů opovrhovalo. Nedávali to nijak okaté najevo, ale dalo se to vycítit z jejich chování. Narcissu to hrozně zraňovalo. A právě tehdy ji profesorka McGonagallová pomohla. Když jednou seděla schoulená v jednom výklenku a brečela, profesorka ji tam našla a vzala ní k sobě do kabinetu. Dala jí sušenku a horkou čokoládu. Malá Narcissa jí nakonec prozradila, proč je tak nešťastná.

„Lidé nás vždy budou soudit podle našeho jména, vzdělání a schopnosti,“ řekla jí tehdy profesorka. „Ale pamatuj si, Cissy, že důležité je, co máme tady!“ Přiložila jí ruku tam, kde se nacházelo srdce. „A ty jsi velmi výjimečná dívka. Nejsi Bellatrix. Ani Andromeda. Jsi Narcissa! A Narcissa je velmi milá a šikovná dívka.“

Blondýnka se při vzpomínce na ten den usmála. Ta slova jí dodala trochu odvahy, oslovit Rabastana Lestrange, který tehdy taky neměl žádné kamarády. Bez profesorky McGonagallové by tu odvahu nikdy nenašla a dost možná by se s Rabastanem doteď nepřátelila.

Pohltil ji dav studentů, ženoucí se do Velké síně. Ztratila z dohledu své přátele, když najednou do ní někdo šťouchl.

„Hej, Blacková!“ promluvil jí hlas přímo do ucha. „Doufám, že nedostaneš nějakou nemoc, dotkl se tě krvezrádce!“

Prudce se otočila přímo na Billiuse Weasleyho.

Očividně se z jejich nepřátelského incidentu ve vlaku velmi rychle vzpamatoval a z nějakého záhadného důvodu se rozhodl, že mu to nestačí. „Co po mě chceš, Weasley?“ zamračila se a založila si ruce v bok. Kolem nich dál proplouval dav studentů.

„Nic. Jen máš nakřivo kravatu. To se přece na Blackovou nehodí, ne?“ ušklíbl se a natáhl prsty, aby jí kravatu narovnal. Zadržela dech, když lehce zavadil o kůži na jejím krku. „Tak. Konečně vypadáš reprezentativně, Narcisso.“ S úšklebkem na ni mrkl a zmizel v davu. Narcissa za ním zůstala překvapeně zírat. Nerozuměla tomu. Copak se Weasley dočista zbláznil? Nechápavě potřásla hlavou a vydala se davem směrem ke Zmijozelskému stolu.

Její tři přátelé už tam seděli, a když ji spatřili, začali na ni zuřivě mávat. Rychle se k nim rozběhla a posadila se vedle Bastiho.

„Tak co, kdy se budou brát vaši sourozenci?“ vyhrkla zvědavě Aria. Rodolphus a Bellatrix se spolu někdy uprostřed léta zasnoubili a pan Black se nechal slyšet, že to bude ta největší svatba v historii kouzelníků. Aria už se té slávy nemohla dočkat. Cissy s Bastim si vyměnili otrávené pohledy. Ani jeden z nich ze svatby už tak nadšený nebyl. Bylo všeobecně známo, že jejich sňatek byl předem domluvený. A spoustu kouzelníků vyjádřilo názor, že by bylo uzasně kouzelné, kdyby se spolu vzali i Narcissa a Basti. Oni dva jejich názor nesdíleli.

„Pravděpodobně někdy na jaře,“ řekla Narcissa neurčitě. „Přesné datum oznámí v říjnu.“

„Já už se tak těším! To bude prostě úžasné! Třeba tam potkám někoho, kdo by stál za mou pozornost!“ Přejela opovržitým pohledem po studentech. „Tady za ni nikdo nestojí. Taková dečka!“ Nakrčila svůj krásný nosík. „A co ty, Cissy. Líbí se ti někdo?“ zamrkala na ni.

Narcissa zrudla. „Mně? N-ne... n-nikdo,“ zakoktala se a rozpačitě se usmála. Aria se k ní spiklenecky naklonila.

„Vážně ne? Ani Lucius Malfoy?“ Narcissa prohlédla k místu, kde zmiňovaný seděl. Měl dlouhé blonďaté vlasy, dlouhý nos a na tváři trochu povýšený výraz. Kolem něj seděla jeho Zmijozelská partička. Malfoy byl o dva roky starší, nekorunovaný princ Zmijozelu. Chodil do stejného ročníku jako Andromeda. Narcissa ho znala už od dětství, protože jejich rodiny se velmi úzce stýkaly. Dalo by se říct, že ho brala jako svého staršího bratra.

„Lucius?“ pronesla opatrně, jelikož se jí při té představě chtělo strašně moc smát. „Neblázni, Ario!“

„Já neblázním. Kdybys otevřela oči, tak bys viděla, jak po tobě od konce minulého pořád hází pohledy!“

„Po mně?“ zopakovala nechápavě. To je přece hloupost. Všichni museli vidět, ze Lucius má oči jen pro její sestru. Ostatně, předpokládalo se, že se ti dva jednoho dne vezmou. Jejich otcové to domluvili, stejně jako sňatek Belly a Rodolphuse.

„Merline, ty sis toho vážně nevšimla?“ zasmála se nevěřícně. „Je naprosto jasné, že po tobě jede, Cissy! A mezi námi, Lucius by nebyl špatná partie!“

Narcissa však rozhodně zavrtěla hlavou. „Ne. Já a Lucius jsme pouze přátelé. Líbí se mu moje sestra.“ 

„Andy? Ach, možná, ale řekla bych, že ta má oči pro někoho úplně jiného,“ ušklíbla se Aria poťouchle a Narcissa zbystřila.

„Cože? Ne, to ne... pro koho jiného?“ vypravila ze sebe nechápavě. Aria nestihla odpovědět, protože je přerušil Oliver.

„Nemůžeme se bavit o něčem jiném?“ nadhodil otráveně.

„Třeba o holkách? Jaká se ti líbí, Olivere?“ Aria se otočila na něj. Narcisa je vnímala jen na půl ucha. Uvažovala o Ariině poznámce o očích její sestry. Nešlo jí to do hlavy. Andy přece nikoho nemá... ach, ne! Narcissa si vybavila všechny Bellatrixiny poznámky o Andy a tom mudlorozeném Tedovi Tonksovi. Jenže to bylo přece jen takové škádlení. Ted Tonks byl student Mrzimoru a už od stejného ročníku jako Andy prefekt. Teď byl navíc společně s ní zvolen primusem. Museli spolu trávit čas a vypadalo to, že se docela skamarádili, ale přece nebylo možné, aby do něj byla Andromeda zamilovaná.

Oliver zrudl jak rajče.

„Možná...,“

„Možná?“ chytila se toho okamžitě. Narcissa je v tu chvíli přestala poslouchat. Tohle ji ani trochu nezajímalo.

Očima zaletěla ke stolu mebelvírských. Zrzavý Billius tam seděl se svým bratrem, nějakou zrzkou, se kterou se jí matně pojilo jméno Molly, a několika dalšími studenty, se kterými sice chodila do stejného ročníku, ale ani je neznala jmény. Nikdy je nepotřebovala vědět. Nebavila se s nimi. Trochu se zastyděla. Všichni říkali, že Zmijozel je ta nejlepší kolej, do jaké se čaroděj může dostat - totiž, všichni z její rodiny. Jenže čím byla Cissy starší, tím častěji se jí vybavoval Zařazovací ceremoniál. Klobouk ji chtěl poslat do Mrzimoru. Možná by se tam opravdu cítila šťastněji?

Všichni jste opravdu takoví, jak se říká. Jako by znovu slyšela Billiusův hlas plný pohrdání, ale také... zklamaní? Nepřítomné si začala kroutit s kravatou. Bylo to zvláštní. Proč jí upravoval kravatu? Měl to být jen výsměch?

Její další myšlenky přerušil příchod profesorky McGonagallové. V zástupu za ní kráčeli prváci, vystrašení a udivení jako vždycky. 

Začalo zařazování. Do jejich koleje přibyl úctyhodný počet prváků, většinou ze starých, čistokrevných rodin. Aria každého hlasitě komentovala, ale Narcissa ji skoro neposlouchala, jen se tiše dívala. Najednou ucítila, jak se někdo lehce dotkl jejího ramene. Otočila se.

„Vážně jsi v pořádku, Narcisso?“ zeptal se šeptem Rabastan.

„Jasně!“ kývla a usmála se. „Nedělej si starosti.“

Dlouze se na ni zadíval. „Ale řekla bys mi, kdyby se něco dělo?“ ujišťoval se. Narcisse hlavou proletěl Billius a její myšlenky na Mrzimor. Pochopil by ji Basti? Nebo by se s ní přestal bavit? Nebyla si tím jistá.

Přesto se zhluboka nadechla a přikývla. „Samozřejmě, že bych ti to řekla! Jsi můj nejlepší přítel,“ ujistila ho.

Tak tu máme další kapitolu, Narcissa konečně dorazila do Bradavic—co si o ní zatím myslíte? A jak vám jsou sympatické ostatní postavy?