Přípravy na svátky jsou v plném proudu

a Češi urputně zdobí svou hroudu. 

Okna se myjí a stromečky kácí, 

mrazáky plní ryby, savci, ptáci. 

O sto šest shání se dárky a máslo, 

co ve slevě se před škudlivci třáslo. 

Z koled v krámě krutě bolí hlavy. 

Nejlepší věnec je ten hořlavý.

Na plotně tiše a dusivě purpura voní. 

Nad spálenými rohlíčky člověk slzy roní. 

O přísadách v salátu vedou se hádky, 

bez těch je nemožné si představit svátky. 

Příbuzné zveme už jen z povinnosti. 

Rýpání, dloubání nemají dosti. 

Vrčí a chrčí a otvíraj chřtán, 

cukroví, chlebíčky zdlabnou jak saň.

Nadejde den, na který snad jen děti se těší. 

Snachy i zeťové ze všech nejvíc hlavy věší. 

Pozor netřeba dát na kosti kapří. 

(K vánoční pohodě rdoušení patří.) 

Obývák zavalí zdobený papír. 

Rodinné hádky utne jen rapír. 

A když vše skončí a utichne noc, 

na napřesrok každý těší se moc.