„Co je s tebou? Celou dobu se v tom jídle akorát rýpeš," napomenula Amber starostlivě Amy, když ji celou pozorovala jako Steve s Lily. Amy odložila vidličku na kraj talíře s těstovinami a povzdechla si.

„Jen se cítím poslední dobou trochu mimo. Asi to je únavou, nebo nevím," pokrčila rameny a na všechny tři se podívala. Ti se po sobě tázavě podívali.

„Běž si lehnout," poradil jí otec a Amy jen krátce přikývla. Vstala od stolu a chtěla vzít talíř, ale Steve byl rychlejší a talíř s jídlem uklidil. Děkovně se na něj pousmála a odešla k sobě do pokoje.

*Pohled Amy z 1. osoby*

Potom, co jsem došla k sobě, padla jsem zády na postel. Moje oči okamžitě zaznamenaly několik ozdobných samolepek v podobě motýlů, co tam dali rodiče před mým narozením. Vlastně jsem v tomhle pokoji vyrostla. Jen už mám místo postýlky pro mimino normální postel, skříně, poličky, knihovnu, psací stůl apod. Zkrátka normální pokoj, jako má sestra.

Nikomu jsem se z rodiny nesvěřila s dnešním zážitkem, aby nezačali vyšilovat, že jsem byla doma u nějakého cizího muže. Převalila jsem se na bok čelem k oknu a poslouchala, jak na okno dopadaly kapky deště. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Stále mi v myšlenkách kolovaly slova, co řekl Strange. Všechno se to zdálo tak...skutečné.

Venku udeřil blesk a já se leknutím posadila. Podívala jsem se směrem k oknu a pozorovala slabší bouři. Nijak to neustávalo, ale mě to nepřekvapovalo. Sedla jsem si na kraj postele a začala si prohlížet svoje ruce. Napadla mě myšlenka, jaké by to bylo umět to, co ten čaroděj.

Od té myšlenky jsem se brzy upustila, jelikož po dalším úderu blesku vypadl v celé budově proud. V tom případě jsem skončila ve tmě a jediné, co zářilo, byly blesky na obloze a mobil, co jsem si vzala a svítila si s ním po pokoji.

Někdo mi zaťukal na dveře a posléze se začaly otevírat. Byl to táta a držel v ruce hořící svíčku.

„Neruším?" usmál se na mě a dveře za sebou zavřel.

Ne," zavrtěla jsem hlavou a též se pousmála. Steve přešel k psacímu stolu, kde jsem měla menší svícen a do něj svíčku dal.

„Nejspíš to opraví až ráno. Zvládneš to tu?" zeptal se starostlivě a otočil se na mě.

„Jasně. Nestalo se to poprvé."

„Trápí tě něco? Zdáš se mi vůči ostatním odtažitá více, než obvykle," sedl si ke mně na postel a díval se na mě pohledem typu: "A mluv".

„Tati, nic se nedě-"

„Amy, víš že nesnáším, když mi někdo lže, takže to nezkoušej ani ty!" napomenul mě s přísným tónem a vyrojilo se mu pár vrásek na čele. Pouze jsem sklopila pohled k zemi a povzdechla si. „O co jde? Někoho máš a podvedl tě?"

„Ne," pípla jsem.

„Začala jsi pít, někdo ti ubližuje, bereš drogy nebo jsi dokonce těhotná?!" začal typovat všechny možnosti a nevynechal ani tu poslední. Vytřeštila jsem oči a podívala se po něm.

„Ne!" zvýšila jsem hlas, protože se už nadechoval pro další odpověď, ale raději zůstal mlčet. „Nic z toho. Co si o mně myslíš?!"

„Dobrý, tak nic horšího se už dít nemůže," oddechl si a nevině se pousmál. Probodla jsem ho pohledem.

„Začíná ti to všechno už lézt pěkně na mozek."

„Záleží mi na vás. To je ten důvod," řekl a objal mě rukou kolem ramen. Vzdala jsem všechny snahy cokoliv zapírat, vydechla a opřela se o něj.

„Asi máš pravdu."

„Tak co se děje?" zeptal se znovu, ale už klidně a hladil mě po zádech. Nadechla jsem se k odpovědi, ale pak jsem se zarazila. O tom chlapovi bych mu říkat neměla. Nemělo by to určitě dobrý konec.

„Přijde mi, že mezi ostatní lidi nezapadám," odpověděla jsem mu sklesle a sklopila pohled k podlaze.

„Je normální, že si člověk nerozumí se všemi," pousmál se. „To bych tolik neřešil. Hlavně buď sama sebou a nenech se do ničeho zatáhnout. Člověk si přátele nenajde hned. Mluvím z vlastní zkušenosti."

„Takže už chodit ven s Lily, Peterem a tak, nemusím?" zeptala jsem se nadějně.

„Ven bys chodit měla, ale neřeklo se, že konkrétně s nimi."

„Beru na vědomí," usmála jsem se i přes to, že mi pořád na srdci ležela ta záležitost se Strangem. Rozhodla jsem se si to nechat zkrátka pro sebe.

„Takže už dobrý?" uculil se táta a rozcuchal mi vlasy. Vyjekla jsem a zasmála se.

„Tati!" smála jsem se dál a vymotala se z jeho sevření. Zasmál se taky a nechal mě nakonec být.

„Mám vás s Lily rád stejně. Nechci, aby sis myslela, že mezi vámi dělám rozdíly."

„Já si to nikdy nemyslela," po těch slovech jsem ho objala. Ucítila jsem jeho ruce kolem sebe a po té, jak mě hladil opatrně po zádech. „Jen by bylo fajn společně trávit víc času. Chápu, že máte třeba mise, ale pauza by ti s mámou taky prospěla."

„Ale-" táta se zarazil a odtáhl se.

„Jsi z práce vyčerpaný. Vědí to všichni. Nikdo ti na misi neřekne: "Klidně se prospi. Já si počkám"."

„Na tom něco je," vydechl a po té se na mě usmál. „Co zítra někam společně zajet? Na nějaký výlet?"

„Promiň, ale už něco mám," smutně jsem se usmála. „Třeba příští týden až bude mít Lily po zkouškách."

„Souhlasím," pohladil mě Steve po rameni a po té vstal, aby se dal k odchodu. „Tak dobrou."

„Dobrou," kývla jsem na něj a táta zmizel ve dveřích. Během našeho mluvení přešla bouře a tudíž venku jen hustě pršelo. Ještě jsem naposledy vstala z postele, převlékla se do pyžama a šla spát.

**

Procházela jsem se opětně ulicemi NY. Nyní kvůli tomu, že jsem brigádně roznášela a prodávala noviny. Nijak mě ta práce nelákala, protože jsem lidem akorát otravovala život, ale peníze jsou potřeba vždycky. Nejspíš lidi ani nelákalo, že nějaký slavný herec měl mít velkou svatbu kdesi na zámku. Ano, tato zpráva byla hned na předním titulku.

Prodávala jsem dál. Dokonce i na různých parkovištích, poblíž nádraží apod. Prodala jsem sotva třetinu a už mě to nebavilo. Měla jsem chuť noviny zahodit a vykašlat se na to.

Jakmile udeřila skoro desátá, posadila jsem se s novinami na jedno schodiště u nějakého náhodného domu. Noviny jsem odložila vedle sebe a vytáhla si z tašky flašku s vodou. V tu chvíli se jako naschvál zvedl vítr a všechny noviny byly najednou po celé ulici.

„Sakra!" zavrčela jsem, hodila zpět do tašky vodu a vyběhla všechny noviny posbírat. Pár jsem jich chytila za letu a některé byly i na silnici, po kterých přejela auta. Naštvaně jsem si povzdechla a prohlédla si zašpiněné listy papíru od bahna a dalších nečistot. Zkrátka jsem zbytek novin hodila do nejbližšího odpadkového koše a vydala se pryč. No a co. Dneska stejně všichni jdou na internet, když chtějí znát nejnovější drby.

Nehodlala jsem se ještě vracet domů. Došla jsem si do nejblížší kavárny koupit kávu, s kterou jsem si později sedla do parku a v klidu si ji popíjela. Zhruba jsem tam strávila skoro hodinu, než jsem se vydala zpět domů.

Šla jsem stejnou cestou, jako obvykle, jenže mi něco nehrálo. Jako bych šla někudy jinudy, přitom to byla stejna cesta. Došla jsem do nějaké pochmurné opuštěné čtvrti na kraji New Yorku. Moji pozornost uvítal jeden ze starších domů s velikým kulatým oknem na jeho vrcholu. Až po chvíli jsem uviděla temnou postavu, která z okna vyhlížela přímo na mě. Po té zmizela.