Podle mě se oslava úplně nevyvedla. Po tom co jsem se Sylvianem odešla do lese tak se Tara urazila kvůli nějaké blbosti. No a od té doby s nikým nepromluvila ani slovo. Jsem z toho nějaká špatná. Zase mám ten pocit, že se všechno zvrtlo.

Už je to celý týden co se Tara s nikým nebaví. A já mám o ní velké starosti. Jelikož teď nemám s kým trávit čas. Tedy kromě Sylviana, ale ten dnes dělá nějaký úkol pro půlnoční akademii. A ještě Lenka, ale tu jsem neviděla ani nepamatuji. Nevím kam jít...
Nakonec se rozhodnu jít do lesa, zaběhat si. Já strašně ráda běhám. Mám u toho takový povznášející pocit. Běžím po úzké cestě lemované stromy. Cestou doběhnu až je kapli. Tam se na chvíli zastavím a prohlédnou si nádherné malby.
Pak už zase běžím k altánu. Kolem altánu jen proběhnu. Nechci si připomínat onu osudnou noc.
Když doběhnu zpátky ke školní budově. Rozhodnu se, že se zajdu převléct.

Když, ale otevřu dveře pokoje najdu na stole dopis. Okamžitě ho otevřu a začínám ho číst:

Ahoj, Alie. Vím, že mi někdy přeskočí. Ale já chci, aby si věděla, že dnes půjdu na střechu budovy. Přijď tam prosím za mnou.
PS: Buď sama.
Tara.

První co mě napadne je otevřít okno a vylézt na střechu. Udělala jsem to už několikrát když jsem potřebovala tajně proniknout k Taře do pokoje. A tak mi to nedělá žádný problém. Otázkou je na jaké místo šla. Střecha je tak rozlehlá, že mohla jít prakticky kamkoliv. Pak mě napadne, že šla asi k samotnému vrcholu střechy.
Jdu tedy opatrně po skoro rovné ploše až k místu kde se kříží několik šikmin. Tam pak opatrně lezu výš. Když jsem asi ve tříčtvrtině střechy tak spatřím nějakou siluetu osoby. Zrychlím tempo.

Už jsem u ní. Tara je opilá. Drží v ruce láhev vodky, která je skoro prázdná. ,,Taro!" Vykřiknu. ,,Co tady děláš vždyť můžeš spadnout dolů." Při těch slovech se zadívám směrem dolů. A mám pocit jako by můj žaludek udělal tři kotrmelce. ,,Alie." Říká Tara opilým hlasem. ,,Je to celé nahouby." Říká. ,,Ale není jen si to nesmíš takhle brát." Tara se prudce pohne tak tak udrží rovnováhu. ,,Co tady děláte." Slyším moc dobře známý hlas. ,,Sylviane." Sylvian už leze k nám. Když uvidí Taru rychle ji chytá za ruku a chce ji stáhnout do sedu.
Ona se, ale brání a nedovolí mu to. Sylvian zkouší druhou možnost. Chce ji vzít láhev vodky. Jenže když chce láhev vzít tak Tara neudrží rovnováhu a padá dolů ze střechy.
Kutálí se po plechové střeše. Při kutálení ji vypadne láhev vodky z ruky a padá dolů na zem. Slyším jen jak se tříští o zem. Tara se na polední chvíli chytne okapu a zůstane vyset nohama dolů. Sylvian jí jde pomoct. Spustí se hlavou dolů a já mu držím nohy on chytá Taru a s vypětím všech sil se nám podaří jí vytáhnout zpátky na horu. Při pádu si Tara zlomila všechny nehty. Takže místo nich má jen zakrvácenou kůži. Sylvian jí snese dolů a já lezu za ním. Pak odneseme Taru na ošetřovnu a my dva jdeme za Sharlotou poslouchat dlouhý výklad jak to bylo nebezpečné a co všechno se nám mohlo stát.

Tak to je konec. Snad se vám to líbilo.
Děkuju za každý like a komentář.
Další kapitola vyjde asi ve čtvrtek nebo v pátek. Možná i dokonce ve středu. :-)
Vaše: Vanilka2