„Víš, co mě na něm nejvíc štve?"

Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, o čem mluví.

„Myslíš Ondru?"

„Jo. Podívej se na něj a na Jesseho. Jesse by se mohl rozkrájet a přetrhnout, jen aby to pomohl, nebo byl s tebou. Podívej se na Ondru. Ten by nejradši dneska nikam nešel. Všimla sis, že když jsme někam šli, že mě ani nechytl za ruku? Nebo v obchodě se tvářil znuděně. Vůbec ho to nezajímá. Ani já."

„Tak to určitě není. Třeba je to jen tím, že už je to na něj moc dlouhé. Jsou to kluci. Ty nikdy moc nebaví chodit po nákupech."

„Jo, to máš pravdu. Ale on se tak chová už dýl. Nevím, co se s ním děje."

Následovalo ticho. Hodně dlouhé ticho. Mezi tím se vrátila Lilly a na věšáku měla nějaké pytle se šaty.

„Už jsme si vybraly?"

„Ne. Promiňte, něco jsme řešily. Ale vy jste nějaké přivezla. Mohu se podívat?"

„Ale jistě. Vy jste chtěla modré s růžovou, že?"

„Ano. Je zajímavé, že si to pamatujete."

Lilly vyndala z obalu nádherné šaty. Byly bez ramínek. Polovina korzetu byla tyrkysová a druhá světle růžová. Přesně jak jsem potřebovala. Sukně začínala už na úrovni boků. Byla celá z tylu. Modrá a pod ní prosvítala růžová.

Merry si mě nevšímala.

„Mohu si je zkusit? Jsou nádherné."

„Jistě, připravím vám je do šatny." Otočila se k Merry. „Vybrala jste si nějaké? Podívejte se, tady mám takovéhle."

Lily Merry ukazovala jedny šaty za druhými. Žádné se jí pořádně nelíbili. Už jsem tu její pasivitu nevydržela a šla se podívat, jaké oranžovo žluté šaty mají. Našla jsem jedny opravdu nádherné. Vypadaly, jako kdyby je nosily bohyně v antickém Řecku. Když jsem je ukazovala Merry, byla jimi naprosto unešená. Když jsme si je zkoušely, poslala jsem fotku Jessemu.

„Co to děláš?"

„Fotím nás. Kluci za chvíli přijdou."

„Tak o tom silně pochybuju. Možná Jesse. Ale Ondra ne."

„Proč o něm pořád tak pochybuješ?"

Na to mi neodpověděla. Řekla jsem si, že si tím tedy nebudu kazit náladu. Když jsem se v těch šatech poprvé pořádně nadechla, cítila jsem, jak mi perfektně sedí a stahují přesně to, co mají.

„Mohu vám k tomu ještě půjčit boty. Chcete?"

„Ano, jistě. Merry? Už jsi?"

Merry vyšla z šatny. Vypadala jako řecká bohyně. Vlasy si ještě stáhla nahoru, takže to působilo ještě víc. Neměla jsem slov. V tom se rozrazily dveře.

„Dobrý den. Měly by tu být dvě slečny, které si zkouší šaty."

„No jo. Támhle sou. Všechno?" Stell byla nepříjemná.

Byl to Jesse. To jsem poznala, i když jsem ho neviděla. Když nás uviděl, zastavil se a spadla mu čelist.

„Wow. Teda holky. Jste nádherné."

Za Jessem se objevil Ondra.

„Tak co tu máte? Doufám, že to za ty schody bude stát."

Merry se otočila a byla zklamaná. Otočila jsem se k ní a chytla ji za ruku. Měla slzy na krajíčku.

„Merry, nebreč. Je to blbec. Nestojí ti za to."

„Jess? Lásko, otočíš se na mě, prosím?"

Otočila jsem se na něj. Byl to krásný pocit.

„Jess, jsi nádherná. Ne, že by ti to jindy neslušelo, ale tohle je něco jiného." Přišel blíž a natáhl ke mně ruku. „Smím prosit?"

„Jistě, proč ne."

Pokaždé, když si někdo půjčoval takovéto šaty, říkal, že se v nich špatně pohybuje a ještě hůř tancuje. Tyto šaty mě přesvědčili o přesném opaku. Pohyb v nich byl úžasný. Jako kdybych byla v oťasech. Naprosto přirozené.

Po chvilce jsem pošeptala Jessemu, jestli by si nezatancoval i s Merry. Hned přestal a šel k ní.

„Smím vás, dívko spanilá, dívko nádherná, vypadající jako bohyně, požádat o tanec?"

„Díky Jesse, ale nemusíš se snažit. Ale je to milé."

„Tak jak to tu vypadá, milé dívky? Ozvala se z poza rohu Lilly. Jakmile nás uviděla, zkameněla.

„Teda. Snad ještě nikdy jsem neviděla nikoho, komu by ty šaty tak seděly a slušely jako vám. Oběma. Vy vypadáte jako Řecká bohyně a vy jako nějaká princezna. Pokud vám mohu radit, kupte si je, nebo pučte."

„Máte pravdu. Já si je vezmu. A co ty, Merry?"

„Nevím. Ale tak co. Třeba jo, vždyť je to jedno."

Vzala jsem jí za ruku a podívala se jí do očí. „Ale není, že ne, Ondro?"

Ondra zvedl hlavu od telefonu a přikývl. Až teď si Merry prohlédl.

„Ty šaty jsou docela hezké. Sluší ti to."

„Děkuju. To nemůžeš být alespoň trochu více přítomný?"

„Ježiš, co se po mě ještě chce?"

Merry se otočila a odešla do šatny.

„Ondro, to jsi přehnal." Byla jsem na něj nepříjemná, protože mě už řval.

„Hele, bylo to nutný ji takhle odpálkovat?"

„Myslel jsem, že ty mě chápeš."

„Jesse? Vyfotil bys mě prosím pro mámu? A i s Merry, prosím?" otočila jsem se k šatně a křikla na ni.

„Merry? Můžeš sem prosím na chvíli jít?"

„Ne, už jsem si je sundala." Zněla ubrečeně.

Popošla jsem blíž a dala jsem Ondrovi pohlavek.

„vidíš to, co jsi provedl?"

„Hele, ty už mě taky štveš. Když o tom nic nevíš, tak se do toho laskavě nemotej." Zvedl se a začal couvat ke dveřím.

„Řekněte Merry, že už musím jít. Čau."

Oba jsme zůstali zírat na dveře. Stál vedle mě a ani se nehnul.

„Neboj, já tě nenechám samotnou."

„Díky."

Najednou mě chytl za ruku.

„Miluju tě."

„I já tebe." Dala jsem mu pusu.

Když jsem zaslechla, že Merry vychází z kabinky, odtáhla jsem se, aby jí to nebylo tolik líto.

„Já si je vezmu. Těžko seženu jiné."

„Vezmi si je. Moc ti to v nich sluší. Jesse? Vyfotíš mě už?"

Poodstoupil a vyfotil pro mámu. Ta mi obratem odpověděla: Ano, ano, ano, ano, anoooooo!!! Kup si je a nezapomeň na kravatu pro Jesseho!

Málem jsem na to zapomněla. Ještě, že máma ne.

„Já je beru."

„Skvělá volba. Chcete je zabalit do krabice, nebo jen do obalu?"

„Já nevím, to nechám na vás." Otočila jsem se k Jessemu zády, aby mi je pomohl rozvázat.

Ahoj! Tak už jen týden. Konečně.
Doufám, že se vám kapitola líbí. Dávala jsem celý příběh do wordu a ve formátu A5 má 356 stránek. (Jen to, co je tady vydané)
Díky za včechno.
Vaše Cath❤