Po obědě jsme jeli do blízkého městečka, ani nevím, jak se jmenovalo, abychom nakoupili jídlo a ještě pár dalších věcí.
Asi ve čtyři jsme se vraceli zpět autobusem, když v tom si Jesse vzpomněl, že na něco zapomněl.
"A je to tak nezbytné?"
"Docela ano. Promiň. Dojedu s tebou domů a vrátím se."
"Proč? Vždyť můžu jet s tebou, ne?" podívala jsem se na něj nechápavě.
Bleskově se na mě podíval a hned se zase vrátil k silnici, kde se díval na zastávku. "Je to… no, prostě si potřebuju něco zařídit."
"Dobře. Tak vystoupíme na další zastávce a já se projdu."
"Ne, to ne. Ještě se ztratíš a co potom."
"Prosím, lásko. Nebo potom půjdu sama, až odjedeš."
Na chvíli se zamyslel a potom kývl.
"Dobře."
Když jsem vystoupila a Jesse odjel, cítila jsem se volně. Sešla jsem ze silnice a procházela se sněhem. Krásně to křupalo a bylo to příjemné. Přemýšlela jsem nad vším možným ale nejvíc nad Jessem a mnou.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo zvonění telefonu.
"A... Ano?" nemohla jsem ze sebe pomalu dostat.
"Ahoj! Jak je a kde si?" myslím, že to byla An. Moc jsem jí neslyšela, protože tam hrála hrozně nahlas hudba.
"An? Ahoj, kde to jsi, sotva tě slyším."
"Cože?" zakřičela do telefonu. "Počkej, jdu ven."
Asi pět minut jsem slyšela šramot a hluk.
"Tak, už jsem tady. Co si potřebovala?"
"Já? Ji nic, to ty si mi volala."
"Jáj. Promiň. Jsem u Katy na večírku a trochu se to tu zvrhlo."
"An, ty jsi opilá?"
"Née, co tě vede." takže byla. Ještě jsem jí nikdy nezažila v takovém stavu. "Jé, ahoj Dane."Slyšela jsem, jak mu sává pusu a on to rozhodně nechtěl nechat jen tak.
"Tak ahoj, An." a típla jsem jí to.
Pokud si to dobře pamatuju a byl to TEN Dan, tak to byl kluk, se kterým si užila hodně zábavy na jednom golfovém turnaji.
Snažila jsem se přestat myslet na to, co se děje u Katy a soustředit se na dnešní večer.
Do chaty jsem přišla úplně promrzlá v půl šesté, takže jsem byla venku asi hodinu.
Když jsem otevřela dveře, cítila jsem vůni pečeného jablka a skořice. A k tomu ještě něco. Nejen, že jsem cítila krásnou vůni, ale slyšela jsem i z rádia hrát písničku, pro tento den naprosto geniální. Ale neznala jsem jí.
"Lásko? Jsi to ty?" křikl Jesse od někud.
"Ano."
"Už jsem se o tebe bál. Pojď sem ke mně."
Zula jsem se a stále ještě zabalená do šály jsem došla do obýváku. Stál tam před stolem, na kterém bylo něco úžasného. Jen jsem tam stála s pusou dokořán.

"Lásko, dýchej." šel ke mně a začal mi rozepínat bundu. "Bude ti teplo."
Sundala jsem si za jeho pomoci bundu a šálu a šla ke stolu.
"Posaď se, bude se podávat večeře."
Musela jsem mu dát pusu, jelikož to bylo od něj nádherné. Představovala jsem si hodně, ale tohle doopravdy ne.
Odsunul mi židli a já se posadila.
"Slečno, přála byste si něco k pití?" miluju, když mluví, jako by nežil v 21. století. Nebo jako by nebyl můj kluk.
"Co mi můžete nabídnout?"
"Džusy, vodu, kolu nebo víno a spoustu dalších věcí." mrkl na mě. Musela jsem se usmát.
"V tom případě bych si dala něco na zahřátí a potom to nechám na vás."
"Dobře, děkuji za projevenou důvěru. Budete si to přát jednou, nebo tu jste s někým?"
Už jsem toho měla dost. "Lásko, prosím. Už mám hlad." Dal mi pusu a odběhl do kuchyně.
chvíli jsem na něj čekala a poslouchala písničky, které pouštěl. Neznala jsem je. Bylo to od něj krásné. Zapálil i v krbu, takže to působilo útulně.
Když se vrátil s jídlem, položil mi talíř na kraj stolu. Až teď jsem si všimla malé krabičky, která ležela přede mnou. Byla tu doopravdy celou tu dobu?
"Jesse, co to je?"
"Já nevím, podívej se."
Otevřela jsem krabičku a nemohla jsem uvěřit svým očím.
"Jesse, to nemůžu."
"Ale jo, prosím." natáhl se ke krabičce a nandal mi náramek na ruku. Byl doopravdy nádherný.

"Děkuju, miláčku. Je opravdu nádherný." vrhla jsem se mu kolem krku.
"Není za co. A teď honem k tomu jídlu, ať není úplně studené."
Večeře byla jak jinak, než naprosto dokonalá. Po ní jsme si s spolu sedli ke krbu a dívali se do ohně. Hrál si s mými prsty a já mu potom omylem rukou sjela po břiše. Celý se otřásl a... 

Ták a je tu dlouho očekávaná kapitola. Moc se omlouvám, že to trvalo déle, ale nějak jsem nemohla pořádně chytit inspiraci.

Zároveň se omlouvám, že tato kapitola končí zrovna takto, ale musí být nějaké napětí.

Tohle je ten náramek, který Jess dostala.

Moc bych vám všem chtěla poděkovat za všechna zobrazení, hlasy i komentáře. Děkuju mockrát! Moc si vás vážím.

Vaše Cath❤