„Zlato, co se děje? Proč do toho počítače tak zíráš?“

Jen jsem párkrát zamrkala a stěží otočila hlavu jeho směrem. Když sem ani potom nepromluvila, otočil si počítač k sobě.

Hned pochopil, kam moje mlčenlivá narážka směřovala.

„Ty myslíš to Stmívání?“   

Jen jsem na něj dál tupě zírala. 

„To si stáhla mamka, ještě když to byl její počítač.“ 

Když jsem to rozmrkala, zmohla jsem se na to, abych promluvila. 

„Aha a co si teda pustíme?“

„To já nevím, podívej se, co tam mám.“ 

Nakonec jsem na internetu našla Pomádu. 

„Ty jsi ji ještě neviděl?“ Otočila jsem se na něj a vytřeštila oči. 

„Ehm, ne. Řadu filmů vidím prvně díky tobě.“

Usmál se na mě a poslal mi vzdušnou pusu.

Během prvních asi třiceti minut filmu jsme se najedli, takže jsme tu část vnímali. Jenže potom jsme si s Jessem začali povídat, probírat různé části z filmu, co už byli, takže jsme přestali vnímat děj.

„Co to bylo za písničku? Byla docela chytlavá.“

Chvilku jsem nevěděla, jaká písnička už byla a jakou tedy myslí, ale potom mi došlo, že asi myslí „Letní lásku“.

„Myslíš „Letní lásku“? Jo, ta je super.“

Jakmile jsem to dořekla, podal mi ruku a řekl „Smím prosit?“

Přišlo mi to celkem úsměvné, ale jeho nabídku jsem přijala.

„Jistě a s velkou radostí.“

Postupně jsme slezli z postele, tedy Jesse jako první a já až po něm. To by ale nebyl on, kdyby i tuto jednoduchou a obyčejnou věc neudělal něčím zvláštní. Chytil mě kolem pasu a vzal do náručí.

„Hej,“ bylo jediné, na co jsem se zmohla.

Potom jsem se už jen nechala unášet jeho očima, vůní a pohyby.

Pár minut poté, co jsme začali „tancovat“ mi začal zvonit telefon. Jesse mě nedobrovolně pustil, takže jsem se mohla podívat, kdo mi volá.

Byla to mamka.

Hned, jak jsem ji to zvedla, začala mluvit.

„Ahoj, honem se připrav, jedeme na ty šaty. Za půl hodiny u školy, jo?“

Byla jsem z mámy v šoku. Když jsem tuto informaci zpracovala, odsouhlasila jsem ji.

V tu chvilku ale nastal obrovský shon. Měla jsem asi deset minut na to se připravit. A bylo mi jasné, že mi můj brouček moc nepomůže.

Přesně tak, jak sem si myslela, se také stalo.

Jesse mě odmítal pustit, nechtěl mě nechat se převléci.

Nakonec jsem ho ale přemohla a oba jsme se začali připravovat. Jesse se rozhodl, že se mnou doopravdy půjde.

Zbývalo pár minut do odchodu, když Jessemu někdo volal.

Podíval se na displej telefonu a mírně se vyděsil.

„To je mamka. Počkáš chvilinku?“ ptal se mírně vyděšeně.

Jen jsem souhlasně kývla a usmála se na něj.

Po jeho návratu a ukončení hovoru jsme konečně vyrazili. Poznala jsem, na něm, že se něco muselo stát, protože byl nějak mimo. Když jsem se zeptala, co se stalo, odvětil mi, že prý nic.

Když jsme dorazili ke škole, mamka už tam na nás čekala.

„No konečně. Za chvilku přijede Sophi na nádraží a víš, že nerada čeká. Tak se rozlučte a pojedeme.“

Zmateně jsem se na ni zamračila a snažila se pochopit, co se děje.

„Ale mami, Jesse jede taky. Nebo to snad vadí?“

Máma jen zatřásla hlavou, ale Jesseho reakce mě docela překvapila.

Ahojky všichni!
Omlouvám se za případné chyby, kapitolku jsem poslala mé úžasné korektorce majkaBeni až dnes, takže chápu, že na to nemá čas hned.
Děkuji moc všem, co čtěte tuto nekonečnou romanci, ale nebojte, snažím se ji nějak dovést do cíle. Ten je ale stále v nedohlednu.
Vím, že, nebo spíše já osobně to cítím tak, že poslední dobou kvalita kapitol jde dolů. Byla bych moc ráda, kdybyste mi dali nejakou zpětnou vazbu, jak to vidíte a cítíte vy.
Moc děkuji, jste úžasní a mám vás ráda.
Vaše Cath ❤