Zmateně jsem se vymrštil do sedu. Po chvíli když jsem se skoro okamžitě vzpamatoval jsem ho prudce a pevně objal. ,,Proč se to děje? Proč je všude tolik nejasných a zmatených věcí? Já chci domů..." zafňukal jsem mu do ramene a pevně ho stiskl.
,,Kam domů?" zeptal se neutrálně a já sebou jemně polekaně cukl.
,,N-nevím ale prostě někam kde budu v bezpečí..." odpověděl jsem popravdě a opatrně ho pustil. Přikývl, vzal mě do náruče a meopatrně přenesl do jiné místnosti. Všiml jsem si že na dveřích i na stěnách byly namalovány podivné znaky. Položil mě uprostřed na žlutý huňatý koberec a pečlivě zavřel a zamkl všechny dveře i jedno okno. Pak ke mě přistoupil a nakonec se i posadil vedle mě. ,,Teď mi řekni co se přesně stalo...a kdybys to nevěděl tak jsem se tě pokoušel vzbudit asi 15 minut. Zdálo se jakobys byl v nějakém kómatu či tak něco..."
Polk jsem a začal vyprávět co se mi zdálo. Jeho výraz se postupem vyprávění měnil z očekávajícího na překvapený a nakonec i naštvaný.
,,Skara! Tušil jsem že se někdo bude pokoušet mi tě vzít...ale nečekal jsem tohle," zasyčel a pevně mě stiskl v majetnickém obětí. ,,Co to bylo zač?" zeptal jsem se, teď už s větším klidem. ,,Démon se schopností proniknout ti i do snu..." zavrčel a vysadil si mě na klín. Chvíli jsem jen seděl na něm takhle a prohlížel si okolí. Místnost byla v podstatě prázdná, stěny bílé barvy těsně nad zemí přecházely do zlaté a podlaha měla zlatavě hnědou barvu. Pomalu jsem začal relaxovat.
,,Víš..," začal Sebastian ,,Odpovím ti na věci které chceš vědět....ale musíš mě nechat napít se tvé krve. Tentokrát naprosto dobrovolně..." ozval se takovým zvláštním tónem. Na chvíli zněl zas jako normální student na škole a ne jako nelidské stvoření. Na chvilku jsem se zamyslel ale pak přikývl.

,,Dobře."