,,Každý příběh je dopsán. Vlastně každý dopadne dobře. Když se na to podíváš ze správného úhlu. Nebo s odstupem času." citovala nahlas. ,,Proč mi to přijde jako z mého života?" zamumlala.

 ,,Ty to máš jednodušší." řekla jí Maisie. ,,Já to mám horší."

 ,,Máš pravdu." přikývla Rylee. ,,A budeme s tím něco dělat."

 ,,Pokazila jsem to. Merlin-ví co si o mně myslí."

 ,,Blbost. Je to tvoje kámoška." 

 ,,Merline!" zavrčela a hlavu si dala do polštáře. ,,Neštvi mě!"

 ,,Až za ní půjdeš."

 ,,Cože? Proč bych to dělala?"

 ,,Protože jsem to řekla."

,,To fakt není důvod."

 ,,Ale je."

 ,,Není!"

 ,,Je!"

 ,,Není!"

 ,,Notak! Přestaňte se hádat, vy dvě!" vložila se do toho Lizzy, která vyšla z koupelny. 

 Rylee a Maisie se na ni podívaly pohledem a proč ne? 

,,Nemůžete se hádat," snažila se je uklidnit. ,,Myslím, že bychom měly držet po hromadě."

Rylee ani Maisie vůbec nechápaly o co Lizzie šlo.

,,Že... že tys neviděla něco v těch svých vizích?" ujišťovala se Rylee, které to po chvilce docvaklo.

,,Naposledy jsi tohle říkala, když..."

,,Jo," zastavila Maisie Lizzy. ,,Neříkej to prosím."

Lizzy se v obličeji mihl strach a nejistota. Všechny si na to vzpomněly. Na to, co se stalo před rokem.

,,Je mi jí tak líto," vyslovila do ticha Rylee. ,,Je mi jí tak líto."

,,Moc dobře víš, co psala do toho dopisu." zastavila jí Maisie, které se začaly koulet slzy. ,,Ať netruchlíme a žijeme dál."

Lizzy mlčela. ,,Tu noc před tím, než zemřela, se mi svěřila. Oni ji chtěli provdat nějakému smrtijedovi."

Maisie s Rylee se zastavily. ,,My-myslela jsem, že to bylo kvůli tomu, že..." nadechla se a setřela si slzy. ,,Kvůli tomu, že měla tu mudlovskou nemoc, která ji zevnitř zabíjela."

Lizzy přikývla a otočila se. ,,Hlavě držme pohromadě."