„Draco!" vykřikl polekaně černovlasý a zděšeným pohledem se zadíval do blonďákovy tváře stažené v zaražené grimase. Viděl, jak si Draco váhavě pokládá ruku na své mírně vystouplé bříško a opatrně po něm přejíždí dlaní. Jeho výraz se ze zaraženého změnil soustředěný.

„Zlato... co se stalo, co se děje?" vyzvídal Harry a s obavami sklopil zrak k blonďákově ruce hladící břicho. Měl strach, že se něco pokazilo.

„Podej mi ruku," tiše zamumlal Draco a nepřestával se soustředit.

„Co?" zeptal se jej brýlatý nechápavě.

„Podej mi ruku!" řekl více naléhavě a důrazně blonďák, a sám hmátl dozadu po Harryho ruce. Následně si ji přiložil k bříšku. „Vydrž chvíli," rozkázal černovlasému a položil svou dlaň na tu jeho.

Když se delší dobu nic nedělo, začínal Harry mít opravdový strach. „Draco, co..." nedořekl. Zarazil se ve chvíli, kdy pod svou dlaní ucítil menší pohyb a následný tlak. Fascinovaně se podíval na svou ruku překrytou tou Dracovou.

„Cítil jsi to?" zeptal se jej zmijozel s drobným úsměvem na tváři.

Harry s pootevřenou pusou kývl na souhlas. „O-ono koplo," vysoukal ze sebe po chvíli.

Draco mu jeho slova potvrdil větším úsměvem. „Jo," vydechl.

„Ono koplo," zopakoval Harry už o poznání jistěji a radostněji. „Koplo..." Šťastně se zaculil a přitáhl si Draca do hlubokého polibku. Blonďák se s radostí nechal líbat.

„Vystrašil jsi mě," podotkl nebelvír po tom, co se odtáhl od Dracových sladkých rtů.

„Promiň," špitl zmijozel, „ale sám jsem měl zpočátku nahnáno. Nejdřív to bylo jen takové mravenčení, ale potom... Bolelo to." Blonďák zkrabatil čelo a trochu svěsil ramena.

„Nemusíš se omlouvat. Jen... se snaž mi podobné šoky způsobovat co nejméně, ano?" usmál se smířlivě Harry a vtiskl Dracovi na rty rychlý polibek. Chtěl jej zbavit špatné nálady. Sám si však v koutku duše uvědomoval, že jestliže něco takového Draca bolelo, bude jeho těhotenství nejspíš mnohem komplikovanější, než si myslel. Avšak musel připustit, že mu to bylo několikrát připomenuto. Hermiona se postarala o to, aby si tuto informaci pořádně vštěpil do hlavy. Vlastně se nyní docela divil tomu, že doteď byl Draco více méně v pohodě.

„Pokusím se," slíbil mu blonďák s chabým úsměvem. „Ale spíš než se mnou, by sis to měl domluvit s tím dole," pohladil se po břiše a jeho úsměv se maličko rozšířil.

Harry se zasmál a s hravým úšklebkem koukl na Draca. Chtěl, aby napjatá atmosféra zcela zmizla a oni tak mohli prožít okamžik prvního kopnutí jen jako radostnou chvíli. Proto se pak nečekaně přetočil tak, aby měl k blondýnově bříšku lepší přístup a sehnul se k němu. Vyhrnul nahoru Dracovu mikinu i tričko a konečky prstů přejel po obnažené kůži. Následně ji jemně políbil a nosem slabě přejel po místě nad zmijozelovým pupíkem. Ve svých vlasech ucítil Dracovy prsty, které jej pohladily po hlavě a lehce povískaly černé kadeře. Na to se usmál a ještě jednou políbil ono místo na blonďákově břiše.

„Hej, ty tam, slyšíš?" řekl potom a opatrně položil dlaň na holou pokožku zmijozelova břicha.

Draco se zvonivě zasmál a naklonil hlavu na stranu. Pobaveně shlédl dolů na Harryho a očekával, co dalšího pronese. A ten byl rád, že z blonďákovy hlavy nejspíš vypudil všechny nepatřičné myšlenky.

„Nebudeš tatínka zlobit, rozumíš?" pokračoval černovlasý. „Budeš mu dělat jenom radost," promlouval k dítěti. „A mě nebudeš zbytečně strašit, rozumíš, zlatíčko?"

Zmijozel nemohl jinak, než se radostně uculovat. Pohled na Harryho byl k nezaplacení.

Harry ještě jednou vtiskl Dracově bříšku pusu, a pak jej opět přikryl oblečením. Lehce jej pohladil. Následně se natáhl nahoru a láskyplně zmijozela políbil. „Víš, že tě miluju, že ano?" zamumlal mu do rtů.

„Vím," usmál se blonďák. „Já tebe taky, ani nevíš, jak moc."

Nebelvír se uculil a ještě jednou Draca políbil. Pak se opět přesunul na své předešlé místo za zmijozelovými zády a zezadu jej objal. Šedooký se spokojeně opřel o Harryho pevnou hruď a přivřel svá oční víčka. Vychutnával si nastalý okamžik a v duchu potlačoval dozadu myšlenku na to, jak rád by po předešlém zlomu znal pohlaví toho drobka, co nosí uvnitř sebe.

Ani nevěděl jak, ale díky příjemnému teplu, které mu poskytovalo Harryho objetí, a vcelku uklidňujícímu hlasu ozývajícímu se z televize během několika málo minut zavřel své oči úplně a ponořil se do hlubin bezesného spánku.

Probudil se až ve chvíli, kdy se v místnosti začaly mírně překřikovat tři hlasy. Dva z nich poznal během okamžiku, ten třetí až za několik sekund, ale hádal, že to bylo způsobeno pouhou rozespalostí, protože i ten třetí hlas důvěrně znal.

Místnost byla ponořená do šera. Svítilo v ní jen menší světlo v kuchyňské části, za okny se daly rozeznat jen nejhrubější obrysy venkovní přírody. Blonďák si teprve až teď uvědomil, že je vlastně přikrytý lehkou dekou a že leží na kratší části elkové pohovky. Televize byla – nejspíše již dávno – vypnutá.

Draco ze sebe lehce poodhodil deku a zaposlouchal se do hlasů, které se někde na druhé straně místnosti hádali.

„To snad nemyslíš vážně," vztekle, a přesto však stále tlumeně, zavrčel hlas náležící Harrymu. „Nemůžete to jen tak vzdát. Když je teď přestanete hlídat a necháte ty lidi na svobodě, může se jim kdykoliv něco stát!" pohoršeně se rozčiloval.

„Ministře, přišel jsem díky nim o ženu a jediný další člověk, kterého mám, můj syn, je těhotný těhotný. Nedovolím, abyste ho svým rozhodnutím ohrozil," uslyšel Draco mluvit druhý z hlasů, ten, který náležel jeho otci.

„Je mi to líto, pánové, ale s případem se za celých těch pět měsíců nepokročilo. Rád bych řekl aspoň to, že se s ním nepokročilo nějak razantně, ale nemohu, protože vyšetřování nepřineslo vůbec nic. Jen pár mlhavých stop, kterých jsme se nemohli řádně chytit a na kterých už vůbec nešlo postavit žádné obvinění. Ministerstvo s vaší ochranou překročilo danou lhůtu o několik týdnů. Lépe řečeno, o více než měsíc. Máme za sebou už půlku listopadu. A původním záměrem bylo poskytnout vám ochranu na čtvrt roku. Tato lhůta vám už dávno vypršela. Nemůžu vás tu již nadále nechávat."

„Ale Kingsley, sakra, nemůžeš to nějak..." začal mu Harry vymlouvat jeho stanovisko.

„Ne!" nepatrně zvedl ministr hlas. „Je mi to opravdu líto, Harry. Ale s tímto už nehneš. Navíc mám pocit, že jsem ti už v mnohém vyhověl i přesto, že jsem neměl. Takže aspoň nyní bys mohl vyhovět ty mně, a to i tehdy, když se ti můj postoj nebude líbit.

Navíc... ani jeden z vás by neměl zapomínat na to, že možná jsem ministr, ale nejsem ten, kdo by všechny případy sám vyšetřoval. Na to mám pod sebou lidi, kterých je mnohem víc. Můžu jim rozkázat, aby se některými věcmi zabývali o něco déle, ale nemůžu to dělat do nekonečna. Zvlášť ne tehdy, když to nemá smysl.

A taky se jako příkladný vzor musím řídit podle určitých pravidel, které jsou stanoveny. Případ se prostě odkládá do složky nevyřešené a vás musím poprosit, abyste se do zítřejšího rána sbalili a do desíti hodin tento dům opustili. Jakmile tak všichni učiníte, bude vám se zakázán přístup a vy se sem nedostanete, ať se budete snažit sebevíc. Kam půjdete, bude jen a jen na vás.

Pane Malfoyi," oslovil pak výhradně blonďatého muže, „vás i vašeho syna pak v průběhu dne zkontaktujeme soví poštou a pošleme vám nějaké papíry, které vyplníte, podepíšete a obratem co nejrychleji pošlete zpět na ministerstvo. Předem upozorňuji, že jejich ztráta ti zbytečné odkládání odeslání bude jen vaším minusem. Případ se dá uzavřít i bez nich.

A nyní mě omluvte. Mám ještě nějakou práci. Musím se s vámi rozloučit. Pokud se časem najdou nějaké nové důkazy, případ lze znovu otevřít, ale nyní na něm veškerá práce skončila," oznámil nakonec po tom, co sám sebe v duchu přesvědčil, že řekl vše, co měl a na nic nezapomněl.

„Na shledanou pane Malfoyi," pokynul staršímu z mužů. „Měj se Harry," rozloučil se i s černovláskem a otočil se na odchod.

„Ty taky," hlesl sklíčeně Harry.

„Nashle," plivl směrem ke dveřím Lucius, když se za ministrem zavřely.

Draco po celou dobu jen ležel a tiše naslouchal. Hned ze začátku pochopil, o co tu běží. Ministerstvo s jejich ochranou končí a případ uzavírá bez toho, aby jej vyřešilo. Když se mu jeho domněnka potvrdila ministrovými slovy, pocítil jistou dávku zklamání a nenávisti. V koutku duše stejně jako otec prahl potom, aby byla smrt jeho matky vyřešena či aby aspoň přinesla nějaké užitečné důkazy. Vždyť před svou smrtí několikrát skončila u Munga!

Slyšel, jak Harry někde kousek od pohovky hlasitě vydechl a pak se rozešel směrem k němu. Nejspíš s úmyslem vzbudit ho. V okamžiku kdy se Harry vynořil z jedné strany vedle sedačky, Draco nadzvedl hlavu a podepřel se na loktech.

„Takže jsi vzhůru," konstatoval Harry a posadil se na boční opěradlo.

„Jo," zakýval hlavou blonďák.

„Kolik jsi toho slyšel?" ozval se Lucius.

„Dost na to, abych pochopil," odpověděl mu Draco a hlas měl mírně nasáklý hořkostí.

Na to ani jeden ze zbylých mužů nic neříkal.

„Jak to teď bude dál?" řekl po chvilce tíživého ticha Draco. Váhavě se zadíval na Harryho. Nechtěl, aby se jejich cesty rozdělily jen proto, že ministerstvo ukončilo jejich ochranu, a oni se tak budou muset vystěhovat z místa, na kterém společně bydleli. Zároveň se snažil přemoci pocit bezmoci a smutku, který ho náhle zaplavil. Podvědomě věděl, že je způsoben těhotenskými hormony.

„Lásko, na to ani nemysli," vydechl Harry, když mu došlo, co se blonďákovi honí hlavou. „Zůstaneme spolu, hm?" řekl, když si všiml zmijozelových lehce skelných očí. Vstal z opěrky a opatrně přelezl Dracovy nohy tak, aby se mohl posadit k blonďákovi z druhé strany a pořádně ho obejmout. „Můžeš se nastěhovat ke mně," navrhl mu. „Nebo můžeme zůstat u tebe ve Skotsku, pokud bys chtěl." Na Dracův spánek vtiskl lehký polibek a pevněji k sobě blonďáka přivinul. Cítil, jak se mu okolo hrudi obmotávají štíhlé paže.

„Miluju tě," zamumlal mu Draco do trička a Lucius na druhé straně místnosti se nad tím pohrdavě zašklebil. Potter pro jeho syna nikdy nebude dost dobrý. Co na tom, že přemohl Pána zla. Pro něj to stále bude ten drzý fracek z Nebelvíru.