O dva dny později, když Killian sbíhal schody ve vstupní hale, aby se připojil k otci u obědu, uslyšel holčičí hlásek. "Princi Killiane!"

Byl ztracený v myšlenkách, které si urovnával, protože ho čekala s otcem důležitá konverzace. V tu chvíli se ale vzpamatoval a podíval se dolů. U vstupu stál Arsen s jeho sestrami, dohromady drželi pouze dva vaky s jejich osobními věcmi. Někdy zapomínal, že Arsen je vlastně z chudé rodiny.

Volala na něj Cyra. Killian by spočítal na prstech jedné ruky, kolikrát se s ní vlastně viděl, přesto ho měla nevysvětlitelně ráda. 

Rozhlédl se kolem. V hale žádní strážci momentálně nestáli, jelikož dva stáli z venku a momentálně se v hale nic oficiálního nedělo. Necítil se tedy ani trochu provinile, když se u nich zastavil. Usmál se. "Vítejte."

Naya se mu jako první poklonila a začala mu děkovat. Killian ale zavrtěl hlavou. "Tohle nebude potřeba, opravdu. Jsi Arsenova sestra, jsi téměř jako rodina."

Netušil, jestli Naya Cyře řekla něco o tom, o čem se bavili posledně. Že on a Killian jsou spolu. V tu chvíli se totiž zatvářila zmateně a podívala se na Arsena. "My jsme rodina s princem?"

Jeho pohled se poprvé setkal s Arsenovým jak na něj pokrčil obočí. "Tohle si vysvětluj ty," pobídl ho.

Killian se lehce uchechtl a shlédl na Cyru. "Skoro. Arsen je mi blízký a vy tím pádem taky."

Arsen je popohnal, aby se daly do chůze. Věděl, kde byl pro ně připravený pokoj. Když procházel kolem Killiana, krátce se zastavil. "Okay, z toho si vybruslil dobře."

Killian mu vlepil rychlou pusu na tvář, přece jen ho neviděl od včerejšího večera, protože noc strávil u sester. "Já vím."

Arsen si ji s předstíraným znechucením setřel, pak se ale usmál a jeho prsty se lehce otřely o ty Killianovy. "Později za tebou přijdu, chyběl jsi mi."

Tolik k tomu, že chtěli být vzhledem k nejasné budoucnosti opatrní. Jedna noc od sebe a stačilo. 

Další dny tak nabraly trochu jiného rázu, když Killian náhodně potkával Arsenovy sestry na chodbách, když si občas našel chvilku, aby si s Cyrou zahrál její oblíbenou hru, kterou hráli tenkrát v úkrytu, ať už o tom Arsen věděl nebo ne. Pravda byla, že mu to zlepšovalo náladu po těch špatných zprávách, které se k němu dostávaly ohledně probíhajících bojů, protože jejich armáda byla o něco slabší a boje se pomalu ale jistě blížily. 

Bez Arsenova vědomí začal posílat k Cyře dvakrát týdně učitele, aby ji naučil lépe číst, protože se mu jednou svěřila, že miluje knížky a číst umí, ale pomalu. Zařídil Naye, aby mohl vypomáhat v kuchyni a něco si přivydělat, protože v paláci nemohla chodit na trh a prodávat vypěstované plodiny a její výrobky, což ji živilo do té chvíle. 

Přišlo mu to jako přirozená věc, když měl možnost to udělat. Nečekal tak, jak moc vděčný mu Arsen byl, jakmile to zjistil.

Našel ho v knihovně. Killian načítal literaturu, která by se mu mohla hodit pro další jednání. Arsen se mlčky posadil vedle něj a podíval se na název knihy, kterou zrovna četl. "Cyra říkala, žes jí zařídil učitele."

"Jo," zamumlal Killian v odpověď, zatímco nespouštěl zrak z textu.

Arsen byl dlouhou dobu ticho, a tak Killian zvedl pohled. "Nemáš s tím nějaký problém, že ne?"

Arsen zavrtěl hlavou. "Ne, právě naopak," vydechl. "Já samozřejmě nemám čas něco Cyru učit. Naya, jak je sama na celou domácnost, taky moc ne. Nikdy jsem si nemyslel, že by se jí mohlo dostat lepšího vzdělání, takže tohle..." Nemluvil dál. 

Killian si natočil židli k němu. "Zmínila se, že ráda čte, ale umí číst pomalu. Tak jsem si řekl, že by to mohlo být fajn."

"Kolik to stojí?" zeptal se tiše Arsen. "A jak často za ní chodí? Samozřejmě to zaplatím."

Chvíli se na něj překvapeně díval, než se zasmál. "Děláš si srandu, že? Nic platit nebudeš, proboha. Zapomínáš, že jsem ti dlužný životem."

"Ale-"

"Žádný ale, Arsene. I kdybychom nebyli spolu, udělal bych to, protože do konce života ti nemám jak splatit to, kolikrát jsi mě zachránil. A to se známe jen něco přes rok."

Arsen se na židli předklonil a vzal ho za ruku. "Děkuju," řekl nakonec. "Opravdu. Cyra to miluje."

"Já vím."

"Víš?"

"Pravidelně mi hlásí, jak se zlepšuje, když si za ní přijdu hrát tu její oblíbenou hru."

"Když za ní co?" zeptal se zmateně.

Killian se lehce uchechtl. "Jde vidět, že komunikace od začátku války hapruje. Možná bychom se mohli na chvíli zastavit, co myslíš?"

"Nevím, jestli je dobrý nápad se zastavit uprostřed války. Ještě nás někdo podřízne."

"Tak ještě, že válka nedošla zatím úplně k nám, ne?"

Killian se svých slov chytil, a tak v sedm hodin ukončil jednání, na kterém byl, a vrátil se zpátky do svých komnat. Arsen byl kdo ví kde s prvním generálem, od začátku války byl neustále alespoň s jedním z generálů a neustále něco samozřejmě řešili, protože situace se měnila dennodenně. 

Poprosil služebnou, jestli by nemohla přinést nějaké jídlo a pití. Oddělal peřiny z postele, aby ji měli volnou, a když služebná nanosila jídlo a pití na podnosech, položil ho právě na postel. Zapálil jen polovinu lamp, aby v místnosti panovalo jen příjemné přítmí.

Až v tu chvíli si uvědomil, že takovou klidnou společnou chvilku spolu dlouho neměli. Arsen pracoval od rána do večera, vracel se většinou nejdříve o půl deváté a i když většinou nocí spali u sebe navzájem, chvilku pro sebe úplně neměli. Spíše se jen připravili na spaní, aby se ráno probudili a začal další den, kdy se rozloučili hned, co opustili postel. 

Když Arsen přišel krátce před osmou, jelikož si ho Killian vyžádal, bylo vše připravené pro jejich v rámci možností rande. "Co se děje?" zeptal se Arsen.

"Pro dnešek končíš," oznámil mu Killian. "Je čas, abychom se zastavili."

Arsen se lehce uchechtl. "Proto jsi mě vytáhl z jednání armády?"

Killian přikývl. "Věř mi, informoval jsem všechny potřebné, že dneska už končíš."

Nejvíce ho překvapilo, když Arsen více nenamítal a začal si rozepínat zbroj, aby si ji sundal. "Dobře, dneska nic namítat nebudu. Pauza se bude hodit," pousmál se lehce a odhodil horní vrstvu zbroje na sedačku. Killian automaticky přešel ke skříni a podal mu čisté oblečení, aby se ze zbroje mohl převléct. 

"Čekal jsem větší odpor."

"Já od sebe upřímně taky," uchechtl se Arsen a vzal si od něj čisté oblečení. Killian se už ani neobtěžoval, aby se otáčel, když se převlékal. Přece jen znal každý centimetr jeho těla. 

Pak ho popadl za ruku a začal táhnout do ložnice. Arsen byl lehce zmatený, ale následoval ho. A když uviděl, co Killian nachystal, zkousl si ret, aby se tolik neusmíval. "Je čas, abychom se zastavili," zopakoval jeho dřívější slova.

"Přesně tak," přitakal Killian. "Pojíme, napijeme se. Popovídáme si. A téma válka je zakázaný."

Arsen přešel k posteli a natáhl se pro bobuli hroznového vína, kterou si dal do úst. Slastně mlaskl. "Ani nevíš, jaký mám hlad."

"Právě, že vím. Proto jsem to nechal nachystat. Tvoje kručení v břiše včera mě budilo."

Arsen protočil očima, ale přešel zpátky ke Killianovi a zničehonic ho začal lechtat, než ho smáčknul v náruči, když se Killian pokusil o útěk. Oba se smáli tak hlasitě, že je musely slyšet i stráže na chodbě. 

Otočil se k němu čelem, dal mu ruce na ramena kolem krku. Stoupl si na špičky a natáhl se pro polibek. "Asi bych to neměl říkat vzhledem k tomu, co se teď děje, ale já jsem tak šťastný. Konečně neumíráš, konečně nás nic neomezuje. Každý večer můžu usínat vedle tebe."

Arsen přemístil své ruce na jeho pas. Dělal to často a Killian měl podezření, že si to ani neuvědomuje, ale má jeho pas nejraději. "Dokud se se nenastěhuje tvá snoubenka, že jo," rýpl si.

Killian protočil očima. "Dobře, další zakázané téma. Moje zásnuby."

Arsen mu vtiskl polibek na krk. "Je to někdy zvláštní, když si uvědomím, že jsi vlastně zasnoubený."

"Za někoho, koho jsem zatím viděl jednou," připomněl mu Killian. Arsen pokračoval v polibcích. "Myslím, že je jasně vidět, kde mám priority."

Arsen se narovnal a pousmál se. "Vím, že o ni zájem nemáš. Jen poukazuju na to, že je to někdy zvláštní. A teď jdeme jíst, ať nám to jídlo nezavazí."

"Nezavazí v čem?"

Arsen ho donutil si sednout na postel a krátce spojil jejich rty. "Ve spánku, samozřejmě."

Killian se kousl do rtu, aby se tak přiblble neusmíval. Bylo mu jasné, že o spánku nemluvil.

♛

muhehee stihla jsem před londýnem ještě kapitolku

tak tady míte takovou nevinnou, protože do pondělí kapitola asi nebude - i když bych možná mohla psát vlastně na letišti a v letadle??? tak uvidíme, každopádně příští kapitolu mám naplánovanou už dlouho a asi bude lepší, když ty následující pak budou co nejdříve, tak uvidíme :'DDDDD