Posledním pohledem se ujistil, že je v prodejně vše připraveno na otevření nové pobočky Prvotřídních potřeb pro famfrpál a pocítil uspokojení. Všechno zvládl a dokonce o dva dny dříve, než bylo naplánováno. Jelikož mu spánek činil potíže a ani s lektvarem od otce se to nelepšilo, odmítal ztrácet čas přespáváním v hotelu. Místo toho pracoval i v noci a jen ve stavu naprostého vyčerpání si dopřál odpočinek na zemi ve vyčarovaném spacím pytli. Pomyslel si, že otec s přípravou lektvaru ztratil čas zbytečně, ale kdo mohl tušit, že se to s Dracem pokazí ještě více, než už to bylo?

Do cestovní knihy mu napsal ihned, jak do Los Angels docestoval. Omluvil se mu a snažil se znovu vysvětlit, co myslel svými slovy. Dostalo se mu jen krátké odpovědi, že si promluví, až se vrátí, jinak s ním Draco nekomunikoval a Harry už více nepsal. Atmosféra mezi nimi byla mrazivá, a sice to nedosahovalo toho stupně, kdy se Draco od Harryho distancoval úplně, přesto měl podobný pocit. Zdálo se, že se jeho dosavadní život znovu hroutí, vztah rozpadá, ale to nebylo to, co chtěl. Po těch třech dnech, co Draca neviděl, si uvědomil, že i přes to, že svůj názor na svatbu nehodlal měnit, mu jeho přítel chybí. Stýskalo se mu po jeho přítomnosti, postrádal jeho objetí a polibky. Byl rozhodnut jejich krizi vyžehlit a opravdu se snažit, aby mu dokázal, že o jejich vztah stojí. Potřeboval ho a chtěl se pokusit uzavřít svou minulost, zahrabat ji do spodní vrstvy svého podvědomí a nenechat si jí kazit přítomnost a taktéž budoucnost.

Naposledy se ohlédl po prodejně a couval pozpátku ven, aby za sebou zavřel dveře a zamkl. Ve chvíli, kdy ještě držel kliku otevřených dveří v natažené ruce, na rameni ucítil letmý dotek a na malý moment jej obklopila citrusová vůně s lehkým nádechem bergamotu. Automaticky ji nasál a se slastným výdechem přivřel oči. Vzápětí byl dotek i vůně pryč a on se zmateně začal rozhlížet kolem sebe, zavíraje vstup do obchodu.

Pročesával pohledem Křivolakou ulici, jež se nápadně podobala Příčné ulici v Londýně, a hledal cokoliv, jakýkoliv náznak, že to nebyl sen. Zamkl dveře, aniž by na ně znovu pohlédl a kontroloval houfy lidí, které okolo něj procházeli, míříce do obchodů s kouzelnickými potřebami, přísadami do lektvarů či k výrobci hůlek. Uprostřed týdne zde panoval čilý ruch, a pokud si všiml, na jednom konci ulice byl i vstup do místního ministerstva kouzel. Zdálo se, že zaměstnanci i návštěvníci akorát opouštěli budovu, proplétajíce se mezi stolečky před restauracemi a cukrárnou, a vyhýbajíce se lampám a obsazeným lavičkám.

Lehký odlesk mu zasvítil do očí a Harry si všiml, při pohledu tím směrem, že se světlo odrazilo od zdobené vycházkové hole, o níž se sem tam opíral pravou rukou vysoký, nakrátko střižený, hnědovlasý muž. Ta chůze mu byla povědomá, ale v koutku mysli mu neodbytný hlásek vysvětloval, že takto chodí každý muž s vycházkovou holí. Neviděl mu do tváře, ale přesto měl pocit, že ho k němu něco táhne, a aniž by nad tím přemýšlel nebo spustil oči z jeho zad, vykročil směrem za ním. Srdce mu splašeně naráželo do hrudního koše a měl dojem, že se zalkne z nedostatku vzduchu, neboť se nedokázal pořádně nadechnout. Ruce se mu nekontrolovatelně třásly a raději je vložil do kapes, když sledoval postavu oděnou v džínách a tričku, nechávaje si za ním určitý odstup.

Muž, jako kdyby snad vycítil, že jej někdo sleduje, se zastavil a přehodil si hůl do levé ruky, aniž by sundal pravou z její rukojeti, a Harry nasucho polkl. Viděl tento pohyb dělat Luciuse tak často, že by jej dokázal popsat i se zavřenýma očima. Toto však nebyl Lucius, nemohl být. Muž před ním by se od něj nedokázal lišit více. Blonďatý aristokrat by si nikdy na sebe neoblékl něco tak mudlovského, jako jsou džíny a tričko, byť by mu seděly sebelépe. Přesto se jeho žaludek stáhl očekáváním, když se muž začal obezřetně otáčet. Stál s pohledem upřeným na jeho hlavu, a když muž dokončil pohyb, roztřásl se. Ocitl se v zajetí tvrdého pohledu barvy surové oceli a zapotácel se, cítě, jak z jeho vlastních rozšířených očí vytékají hořké slzy.