„Sežere nás to tu za živa, máte někdo repelent?" křičel Yoongi odněkud ze zadu. Má smůlu, chlapec, na něj šli komáři a všechny ostatní havěti vždycky nejvíc. Můžu být jen rád, že já, krom pár kousanců, nemám nikde nic. Asi jim moje krev nechutná.

„Já ho mám na sobě, nefunguje." Konstatoval Namjoon a hned na to se ozvalo hlasité plesknutí.

„A mám tě, ty hajzle!" zaradoval se JungKook.

„Kookie, jazyk!" okřikl ho pro změnu Jin.

Jen jsem nad nimi zavrtěl hlavou a pokračoval dál za průvodcem. To je tak, když se taková banda pakoní, jako jsme my, rozhodne vydat natáčet něco do Barmy, tropického deštného pralesu.

Jsem rád, že díky BTS mám šanci procestovat tolik končin, no nejsem si jistý, jestli bych si tuhle destinaci vybral dobrovolně, kdyby byla v nabídce. Vypadalo to tu dost nebezpečně po tom, co jsem se dozvěděl, jaké zvířata tady žijí. Ti komáři – byli mírumilovní oproti tomu všemu.

Štáb měl přijet až za několik dní, abychom se nejprve stihli adaptovat, a pak jsme tady měli natáčet nějaký spot. Moc jsem se o to nezajímal dopodrobna, protože stejně všechno zjistím, až k tomu dojde. Teď si budu užívat čistého vzduchu, vlhka a komárů. Paráda.

„Tak vítejte v Pinnawale, chovné stanici slonů indických." Usmál se starší pán, který nás, spolu s dalšími lidmi vedl neprůjezdnými končinami. Auto nás vyhodilo asi dva kilometry od tohohle tábora, protože sem už se dá dojít jen pěšky. Byl jsem docela unavený z nošení těch věcí, ale byli tu ostatní, kteří mi pomohli, a pak taky... tohle byla krása.

Všude sloni, malí velcí, to je jedno. Ale byli naprosto roztomilí.

„Ti jsou." Povzdychl si Hoseok vedle mě.

„Nebýt tak velcí, tak by je člověk umačkal k smrti, co?" prohodil jsem, což mi hned odkýval.

Div jsem si nevykroutil hlavu, jak jsem sledoval celou osadu, která nějak malá rozhodně nebyla. Krom slonů tu bylo také pár pracovníků, kteří se jim věnovali, nebo uklízeli. Uprostřed veškerého dění byla velká budova ze dřeva a kolem ní pár menších. Následovalo taky několik obrovských ohrad, a pak... prales. Všude kolem nás prales.

Nemohl jsem z těch slonů spustit oči, protože je to poprvé, co jich vidím tolik a ještě tak zblízka – pokud nepočítám zoologickou zahradu, no pak můj pohled upoutalo něco dalšího.

A to byla krása.

Blondýna, rozpuštěné vlasy, které jí sahaly až pod lopatky. Opálená. Šortky a horní díl plavek. A to tělo. Byla nádherná.

„Ani na to nemysli." Ozval se vedle mě Jimin.

„Ještě povídej, že ty by sis nedal říct." Ušklíbl jsem se.

„Tohle je i mimo naši ligu, kámo." Utrousil.

Chvíli jsem sledoval, jak hladí slona po hlavě a něco si povídá s pánem vedle. No pak jsem se musel rozejít za ostatními, kteří mířili k budovám.

Upřímně, nedivím se, že měla na sobě plavky, protože tu bylo nehorázné vedro. Vlhko a dusno. Košili, kterou jsem měl na sobě, jsem měl úplně propocenou.

„Tady si vás převezme Jenna, která vás seznámí s pár pravidly, které tady máme. Jenny!" zakřičel a někam se otočil.

Všichni do jednoho, včetně našeho manažera, který byl nucený tohle absolvovat s námi, jsme se otočili stejným směrem.

A pak ta víla přišla přímo před nás. A byla snad ještě krásnější.

„Ahoj!" spustila anglicky. Jasně, korejštinu bych od ní ani nečekal, ale trošku jsem doufal, že mezi sebou nebudeme mít jazykovou bariéru. Angličtina není zrovna moje silná stránka.

„Moje jméno je Jenna a chtěla bych vás za celý náš tým přivítat v naší chovné stanici." Usmála se.

„Určitě jste unavení z cesty, takže to zkrátím." Dala si vlasy za ucho.

Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo z ní nemohl spustit oči.

„Pinnawala je vlastně takový sloní sirotčinec. Pomáháme slonům, kteří jsou nějakým způsobem nemocní nebo moc mladí na to, aby sami přežili v přírodě. Právě teď tady máme celkem dvě stáda, proto je tu takový ruch. Za mnou..." ukázala na budovy za sebou.

„... je hlavní budova, kde jsou stáje pro slůňata a nějaká pracovní stanoviště, kam je prosím, vstup zakázán. Ty chatky vedle slouží k ubytování a tou první je taky jídelna. Poměry jsou tu sice trochu skromnější, no přežít se tu dá." Uchichtla se a my s ní.

„Teď, pokud nemáte další dotazy, můžete jít do poslední chatky, která je vaše, a kam vám taky odnesli většinu věcí." Dokončila.

Nebylo to sice moc informací, co by moje hlava musela zpracovávat, ale jsem za to rád. Chci to brát trochu jako dovolenou, když už jsem tady a odpočinout si.

No nudit se tu rozhodně nebudu.

Měli jsme chvíli na odpočinek a vybalení věcí. Pak nás tady Jenna více provedla a dokonce nás seznámila s nějakými slony. Lidé, kteří tuhle stanici navštěvují, se slonů správně dotýkat nesmějí. Byl jsem proto překvapený, když nám to dovolila.

Na slona jsem ještě nikdy nešahal. Bylo to takové zvláštní. No pěkné a rozhodně jsem se nebál, protože nevyhlížel vůbec strašidelně. Spíš vypadal velmi roztomile.

Ona nám u prohlídky taky povykládala, jak to tady chodí. Jaká je péče o takového slona a co během dne s nimi všechno dělají. Správná procházka, koupání, krmení. Zítra toho taky budeme svědky, na což se nehorázně těším.

**

Už jsme tady byli týden a brzy měl dorazit natáčecí tým. Nechtělo se mi nic dělat, protože se mi tu opravdu zalíbilo. Kamery jsou to poslední, na co mám právě náladu.

Kluci už dávno spali, ale já se pořád přetáčel ve své posteli, a jakmile Yoongi začal chrápat, vzdal jsem to. Natáhl jsem na sebe tričko, a pak vylezl z naší chaty ven. Je neuvěřitelné, jaké vedro tady je, i když je noc. Doufal jsem, že se aspoň trošku ochladí, ale všichni do jednoho jsme spali jen v trenkách a i tak se ve spaní potili.

Procházel jsem se kolem výběhů, když mě zaujalo světlo vycházející z hlavní budovy. Vím, že tam máme vstup zakázán, ale když tam nakouknu, nikomu to neublíží, no ne?

Nemusel jsem nahlížet daleko, hned mi do oka padla postava s blond vlasy.

„Ahoj." Pozdravil jsem ji nejistě.

„Uh... vyděsils mě." Překvapeně se otočila.

„Promiň, nechtěl jsem." Usmál jsem se omluvně.

„Tady bys neměl být, víš to, že jo?" podotkla, ale taky se usmála. Není naštvaná, to jsem rád. To je to poslední, co bych chtěl. Poprvé za ty dny s ní teď můžu mluvit sám, toho přece musím využít.

„Můžu zase jít, jestli je to tak velký problém." Pozdvihl jsem obočí a kývnul k východu.

„Ne." Vyhrkla, a pak trochu zčervenala.

„Klidně zůstaň." Očividně je náklonnost vzájemná, jak si jinak mám vysvětlit její chování? Určitě jí nejsem lhostejný.

Přišel jsem až k ní a zadíval se na slona, u kterého stála. Srandovně mával svým chobotem a něco žvýkal.

Tenhle sice kly neměl, ale vzpomínám, jak nám říkala o pytlácích, kteří je kvůli nim loví. Proto vznikají takové stanice, jako je tahle. Někdy zabijí matku slůněte a to pak bez lidské pomoci nemá šanci v přírodě přežít. Je to smutný příběh a nerozumím, jak někdo může zvířeti takhle ublížit.

„Tohle je Selva." Pohladila slona po chobotu.

„Ahoj Selvo, jsem Tae." Představil jsem se vážně a uslyšel vedle sebe roztomilý chichot.

Taky jsem k ní natáhl ruku a ona do mě jemně vrazila svým chobotem. Pousmál jsem se a opatrně ji za něj chytil.

„Zdraví tě." Podotkla Jenna.

„Taky zdravím." Lehce jsem s ním potřásl, jako když si lidé třesou rukou. Selva zastříhala svýma velkýma ušima, a pak mě pustila.

„Líbíš se jí."

Otočil jsem k Jenny hlavu a uviděl, jak ji sleduje. Nevím, jestli jsem někdy viděl tolik lásky člověka k zvířeti. Rozhodně ne tolik lásky ke slonu.

„Proč jsi vlastně tady?" zeptal jsem se.

„Selva dnes nebyla na koupání. Byla nějak neklidná, a tak jsem ji chtěla vzít dnes v noci, pokud se to zlepší. Snažila jsem se jí trochu přilepšit krekry." Ukázala na sáček.

„A ty?" zopakovala otázku.

„Nemůžu spát. Jedna vedro, a pak chrápot." Zasmál jsem se a ona semnou.

„Hm... tak co bys řekl na noční projížďku?" tohle mi nemusela nabízet dvakrát.

Ani nevím jak, ale najednou jsem seděl na tom velkém stvoření a mířil do džungle.

„Hlavně nespadni." Upozornila mě a já hned na to obalil její tělo svými pažemi. I když mi je jasné, že kdybych padal, asi mi moc nepomůže. Nemohl jsem si ale nechat ujít tuhle příležitost.

Cesta byla naštěstí osvětlená pochodněmi, které od sebe byly vzdálené tak, že jsme věděli, kterým směrem se dát. Teda ona to věděla, protože řídila slona.

Byla to hrozná výška, ale přitom to bylo perfektní, snad jeden z nejsilnějších zážitků, co jsem mohl mít.

„Jak ses k tomuhle vlastně dostala?" zajímalo mě.

„Jsem tady přes jednu studentskou organizaci. Nejdřív to bylo jen na pár týdnů, ale naprosto jsem si to tu zamilovala a rozhodla se zůstat déle." Odpověděla.

„Sloni jsou neuvěřitelní, tak plní pozitivní energie. Asi to opláču, až budu muset odejít." Dodala. Chtěl jsem něco podotknout, ale slova mi vzal pohled, který se mi naskytl. Najednou jsme byli pryč z pralesa a před námi se rozléhala krásná klidná řeka. Naproti už byla vesnice, ze které šlo jemné světlo. To nám taky dodával měsíc, který velmi jasně svítil, protože nebe postrádalo jakékoli mraky.

Vesnice však byla pořád tak daleko, že nám dopřávala dostatek soukromí. A jelikož byla noc, všichni pravděpodobně spali, protože tam byl naprostý klid.

„To je krásné." Vydechl jsem.

„Já vím." Cítil jsem v jejích slovech další úsměv, a pak jsme sebou oba cukli, protože slon začal vstupovat do vody.

Za chvíli jsem ji měl až po kolena a až teď mi došlo, že si vlastně zamokřím veškeré oblečení, které mám na sobě. No že by mě to nějak trápilo...

„Teď dolů." Zavelela. Následoval jsem ji a málem se nalokal, protože mi nedošlo, že když je to slonovi až po hřbet, tak nejspíš na dno nedosáhnu.

„Poplav na břeh." Zatahala mě za ruku.

Nechali jsme Selvu ve vodě a ta, jak se zdá, si to užívala plnými doušky. Neustále do ní močila chobot a stříkala vodu všude okolo. Párkrát jsme taky neunikli její spršece, ale už tak jsem byl mokrý, takže to bylo jedno.

Strávili jsme na břehu několik hodin a povídali si. Dozvěděl jsem se o ní tolik věcí a stejně jsem neměl málo.

Když jsme se vraceli zpět, pomalu svítalo.

„Děkuji, že jsi mě vzala sebou." Řekl jsem upřímně a překvapeně zamrkal, když ke mně natočila hlavu. Její obličej byl teď tak blízko, že jsme se málem dotýkali nosy.

„Díky, že jsi jel." Ukázala mi pěkný úsměv.

Nemyslel jsem si, že to bude takové, ale asi nemám romantičtější zážitek, než je líbání se na slonovi. Chtěl bych, aby trval věčnost, ale najednou jsme byli v táboře a její teplé rty opustily moje.

Slon lehnul a ona seskočila.

„Jdeš?" natáhla ruku.

Neváhal jsem ani sekundu a nechal se vést zpět do stájí, kde úplně vzadu byla spousta sena. A pak, ani nevím, jak jsem skončil zcela nahý ve slámě a miloval se s tou nejhezčí holkou, kterou jsem za svůj život potkal.

Takhle mi sloni přinesli štěstí.

Nic extra, ale mně příjde roztomilá a slony mám ráda :) Snad jsem vás potěšila.